Bez nároku na dějiny
Podzemní železnice projíždí při cestě za svobodou zastávkami plnými rasismu
Uvnitř svojí DNA mám moc, jed, bolest a radost.Uvnitř svojí DNA mám rambajs a řeku ambicí,“ rapuje ve skladbě DNA čerstvý držitel Pulitzerovy ceny za hudbu Kendrick Lamar. Téma ambivalentní černošské kultury poháněné traumatickou minulostí a jejím vlivem na identitu i na životy jednotlivců se line celým oceněným albem DAMN. A v širším kontextu i současnou americkou kulturou: hip hop je kasovně i mediálně nejsilnější hudební žánr, postkolonialistický blockbuster Black Panther je mezi pěticí nejvýdělečnějších filmů historie a snad neuplyne týden, kdy by se nespekulovalo o prezidentské kandidatuře televizní moderátorky Oprah Winfrey.
Lamarovy texty by se daly s nepřílišnou nadsázkou použít i jako anotace loňského vítěze Pulitzerovy ceny za literaturu, kterého Oprah zařadila mezi své knižní tipy – románu Podzemní železnice od Colsona Whiteheada. Kniha, jež nedávno vyšla česky, vypráví o kořenech celé traumatizované kultury: otroctví, lynčování a mnoha podobách rasismu. Podzemní železnice je obrazné historické označení pro síť skrýší, únikových cest a kontaktů, které v 19. století využívali otroci z amerického jihu při úniku na sever a do Kanady. Kniha je postavená na přímočarém a jednoduchém nápadu: co kdyby ono podzemí bylo doslovné?
Sto roků v řetězech
Whiteheada poprvé napadlo doopravdy vyhloubit podzemní železnici a osadit ji skutečnými lokomotivami už v roce 2000, kdy dokončoval román John Henry Days (Dny Johna Henryho) o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
