Matka polské reportáže Hanna Krall píše útlé a přesné knihy. Jiný není ani Srdcový král – a právě to vadilo jeho hlavní aktérce Izoldě, jež díky lásce přežila holokaust. Když v osmdesátých letech autorce svůj příběh v Izraeli svěřovala, doufala v tlustou knihu, jež by se vyjímala „ve velkém americkém bytě“, a hlavně v americkém filmu. Dostala ale malý román. Osmnáct let se přely, nakonec ji Krall požádala, aby mohla napsat její příběh znovu a po svém. Izolda souhlasila a v roce 2006 vyšel Srdcový král, jenž je nyní k dispozici i česky.
Polskou Židovku zastihne válka zamilovanou. Do modrookého blondýna, na němž nejde poznat, že je Žid. A o to jde: aby je nikdo nepoznal a novomanželé přežili. Izolda se tak odbarví, změní hlas i jméno, naučí se otčenáš. A mezitím zařídí, vymění, vyběhá, prodá, vymluví… protože Šajka odvezli do Osvětimi a ona se rozhodla jej odtud dostat. Láska ji drží v pohybu, jenž jako by znemožňoval, aby ji nacisté zaměřili. Utíká smrti a nepřestává věřit, že on je naživu. Je, ale tolik o ni nestojí (jak se dozví po válce). Když se pak opět setkají, zůstává pocit všech přeživších: proč zrovna oni. Ke kterému on přidá, proč zrovna ona. Proč ne jeho sestry, matka, otec? Přesto spolu ještě mnoho let zůstanou.
Krall řadí pečlivě vybrané detaily do textu bez komentáře i metafor. Když popisuje pohodu poté, co se Izoldě podaří dostat do Vídně, máme skoro pocit, že není válka. Dokud číšník v kavárně nevytáhne nůžtičky na přídělové lístky.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
