Tvorba obou se řadí do proudu takzvané české grotesky, originálního výtvarného hnutí, které na absurdity 20. století reagovalo díly plnými černého humoru a existenciálních poselství. A jejich vzdálené osudy se teď protnuly – jak jinak než za poněkud absurdních okolností.
Předminulou středu si sochař Milan Beránek ve svých jednaosmdesáti letech odbýval vernisáž vůbec první samostatné výstavy v pražské galerii Arthouse Hejtmánek. Tvorba obecně neznámého outsidera byla během večera srovnána s dílem jeho geniálního, světově proslulého vrstevníka Jana Koblasy. Nikdo z návštěvníků bubenečské galerie přitom nemohl tušit, že právě v tu chvíli se v dalekém Hamburku Koblasův život završil. Zpráva o úmrtí do jeho rodné země dorazila až o týden později, zemřel krátce před pětaosmdesátými narozeninami.
Byl to náhodně vzniklý průsečík dvou rozdílných uměleckých příběhů. Ale svorník má ze stejného materiálu: osud Milana Beránka i Jana Koblasy totiž často hnětl někdo jiný než ruce obou pozoruhodných sochařů.
Do emigrace a na Hrádeček
Milan Beránek, rodák z jihomoravské vesnice Dražůvky, přišel během heydrichiády o otce, který před válkou sloužil u finanční stráže. Aby mladík uživil rodinu, vystuduje střední průmyslovku a v devatenácti nastoupí do ostravských závodů jako chemický energetik. Dvouletá vojenská služba ho následně zanese do Slaného, kde se náhodou dostane k životní vášni. Při nekonečném hlídání…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].