„Ty jsi panečku havloprdelní kokot tahni do prdele, ty sráči jeden.“ Když mi někdo napíše přes Facebook do soukromé zprávy něco podobného, je vidět, že mé názory na Havla nezná. Přesto má naprosto jasno a svůj „názor“ neváhá použít. Nejspíš proto, že jeho osobní profil přesně odpovídá tomu, čemu se teď trendově říká jiná názorová bublina. Žádný anonym, ale hezky podepsaný hrdý fanoušek Zemana, Marine Le Pen a Ortelu, nenávistně naladěný vůči muslimům a Angele Merkel – de facto čistokrevný exemplář rozdávající virtuální a většinou vulgární údery téměř denně na všechny strany. Se vším je rychle hotov, zjednodušená nálepka střídá primitivní nadávku a čas a „tajmlajna“ plyne.
Nejen tento muž ve středních letech, který se skoro sympaticky usmívá ze své profilové fotky s partnerkou v objetí, je pro mě nalomením v poslední době tolik populární teorie, která tvrdí, že nás svět sociálních sítí uzavírá do názorových a sociálních bublin znemožňujících vidět realitu z opačné strany. Server Lidovky.cz k tomu dokonce připravil velice zajímavý výstup, kdy pod titulkem Češi v zajetí sociálních bublin ukazuje, jak odlišné mediální návyky mají příznivci tradičních a antisystémových stran a jak se tím utvrzují ve svém světonázoru.
Jenže obraz uživatelů uzavírajících se kvůli internetu do svých bublinových tvrzí vytváří dojem, jako bychom nevěděli nebo se nemohli dozvědět o existenci druhého pohledu a o argumentech protistrany. Jenže to je iluze. Průniky s opačným táborem na sociálních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
