Akční hrdinové osmdesátých let se na začátku těch devadesátých ocitli v prekérní situaci. Nástup nezávislých snímků a nové trendy si žádaly transformaci lehce tupých strojů na zabíjení. Jak Arnold Schwarzenegger, tak Sylvester Stallone tak krátce ukročili k infantilním komediím s „ženskou tematikou“, jež měly představovat protiklad k vyhroceným střílečkám a srozumitelný humor založený na kontrastu mezi testosteronem a estrogenem. Stůj, nebo maminka vystřelí (1992) je však důkazem, že tak snadné to nebylo. Stalloneho křečovitý pokus o zjemnění vlastní image tak zůstává dokumentem doby jako součást krátké průrvy před další změnou kurzu směrem k novému typu akčních hrdinů.