Všichni v sobě máme mužský a ženský element

Mají ženy právo na orgasmus? Proč je menstruace pořád tak trochu tabu? Jak to, že oslavujeme mateřství a zároveň matky patřičně neoceňujeme? Odpovědi na otázky, které se dotýkají úplně všech, nabízí žena, která je hledá – a nachází – na nezvyklých místech. Vystudovaná politoložka z Oxfordu s tatarskými kořeny Lilia Khousnoutdinová, která žije střídavě v Anglii, Indii a Bhútánu, k tomu přidává vlastní mimořádný životní příběh.

Začněme u vaší rodinné historie – obtížně vyslovitelné příjmení prý máte po tatarské babičce.

Po ženské linii pocházím původně z Tatarstánu, konkrétně z Kazaně. Komunisté moje předky přesídlili na Ural k hranici s Kazachstánem. Coby příslušníci vyšších sociálních vrstev skončili v pracovních táborech a za velmi obtížných podmínek uprostřed pouště vlastně postavili město Magnitogorsk. Já jsem se tam narodila jako poslední před tím, než se rodina odstěhovala do Evropy. Domnívám se, že moje jméno znamená tatarsky „dítě slunce“, ale nejsem si jistá.

Doma jste tatarsky nemluvili?

Maminka něco málo uměla, babička více, ale moc nemluvily – komunisté jazyk zakázali a rodina se bála, aby se děti náhodou někde na veřejnosti neprořekly v tatarštině. Prababička se bála i po revoluci, nevěřila tomu, že už je to v pohodě. Vedla ji k tomu její zkušenost: někteří členové rodiny šťastně přežili léta v lágru, aby je tam po nějaké době zase zavřeli. Já…