Tráva pro všechny

Kanada je od středy po Uruguayi druhou zemí na světě, kde je prodej, pěstování a konzumace konopí legální. Od kriminalizace se ustupuje i v jiných zemích, ale novinkou v Kanadě je to, že z prodeje a výroby lze udělat běžnou komerční aktivitu, ze které se odvádějí daně. Při této příležitosti odemykáme výjimečně následující text, který se věnuje právě tématu legalizace. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem.

Kouří ji doktoři, kouří ji zdravotní sestry, kouří ji soudci i právníci. Legalizujte ji, nekritizujte ji a já jí budu dělat reklamu.“ V polovině sedmdesátých let, kdy zpěvák Peter Tosh zpíval do houpavého rytmu reggae tuhle píseň, se její slova jevila jako dokonalá utopie. Rostlina, kterou tak velebil, byla úřady považována za nejnebezpečnější výtvor matky přírody. Za pouhé držení pár gramů usušených květů hrozilo člověku vězení, zničená pověst a společenský pád. Pro narkomafie představovala (a stále představuje) zásadní zdroj příjmu, tvoří polovinu z celkového obratu ilegálního obchodu s drogami, který se odhaduje na 300 miliard dolarů ročně.

Skladatel neoficiální marihuanové hymny se ale nakonec ukázal být spíše vizionářem než snílkem. O 40 let později se omamné konopí pro rekreační užívání legalizuje nejen na jeho rodné Jamajce. O legalizaci se mluví v Jižní Africe a v Mexiku, přistoupila k ní Uruguay a několik amerických států. A když se do ní letos pustila Kanada, člen skupiny nejvyspělejších zemí světa G7, pochopili to experti jako vážné nakročení k celosvětové otočce.

Pokud se legalizace osvědčí, pravděpodobně se začne šířit jako globální požár, který v dohledné době strhne i Evropu. Bude to největší změna v přístupu lidstva k omamným látkám za posledních 50 let. Co nám přinese?

Nemravné odpovědi

„Kašlu na to, zasadil jsem letos znovu,“ říká František Slavík (43). Stavební dělník s fialovými vlasy a náušnicemi v uších pěstuje marihuanu už 15 let. Rád ji kouří a vyrábí z ní masti, které pak rozdává. „Tahle rostlina je dar od Boha, a přece ty nemocné lidi nezklamu,“ vysvětluje.

Podle rozsudku Okresního soudu v Mělníku, který leží na stole před ním, by měl být ale s pěstováním marihuany opatrnější. Na podzim roku 2014 k němu přišla policie na domovní prohlídku – podle Slavíkových slov ho udala bývalá manželka, s níž nemá dobré vztahy. Detektivové našli na půdě jeho pronajatého domku tři sušící se rostliny a asi kilo konopné masti.

České zákony sice s marihuanou zacházejí tolerantně, ale také trochu nelogicky. Pěstování maximálně pěti rostlin se díky zvláštnímu paragrafu drogového zákona považuje pouze za přestupek, jenže jakmile je člověk sklidí a začne sušit, přesouvá se tím do paragrafu „výroba omamných látek“, který už je trestným činem.

Slavík, který prý z opatrnosti nikdy nepěstuje víc než pět rostlin, měl přesně tuhle smůlu. V čase prohlídky už bylo po sklizni a navíc mu přitížilo, že s ním v domě trávily čas o víkendech jeho dvě nezletilé dcery – navrch dostal ještě paragraf ohrožování mravní výchovy mládeže. „Kouřil před nimi marihuanu a odpovídal jim na dotazy týkající se rostlin konopí, jejich pěstování, využití a léčebných účinků,“ píše se v rozsudku, který pěstiteli vyměřil roční trest s podmínečným odkladem na dva roky.

Česko je tolerantní a trestá většinou podmínkou.

Milovník konopí Slavík považuje svůj případ za nesmyslnou šikanu. V Česku je stejně jako v řadě dalších zemí oficiálně povolené konopí pro léčebné účely (to se ovšem musí nakupovat výhradně v lékárně po doporučení lékaře) a Slavík nechápe, proč by si nemohl dělat masti z vlastních rostlin ze zahrady a zalévat je před svými dětmi. „Ano, kouřil jsem před nimi, stejně jako někdo jiný před dětmi pije alkohol, který je podstatně nebezpečnější,“ shrnuje muž.

Jeho případ je pro českou situaci docela výstižný. Od nového tisíciletí se pěstování a užívání marihuany u nás znatelně rozmohlo. Zatímco v roce 2003 protidrogová policie odhalila pouhé dvě pěstírny s třemi stovkami rostlin, v roce 2014 sklidila 80 tisíc rostlin ve 301 objektech. Polovinu přistižených přitom tvoří každoročně lidé podobní Františku Slavíkovi, v definici policie tzv. domácí pěstitelé, kteří marihuanu užívají sami nebo ji dodávají přátelům.

Soudci k nim bývají vcelku velkorysí – záleží samozřejmě na konkrétních okolnostech, ale i zemědělci s několika desítkami rostlin v květináčích (což je docela hodně) odcházejí obvykle s podmínkami. Vězení je vyhrazeno pro velkopěstitele, kteří obchodují v řádu desítek kilogramů a většina jejich produkce míří do Německa a Skandinávie. „U nás marihuanová scéna hodně stojí na samozásobitelství a komunitě,“ vysvětluje šéf české protidrogové policie Jakub Frydrych.

Podle odborníků na závislosti je tenhle český model velmi dobrý, protože droga se drží stranou kriminálního prostředí. Užívání se u nás netrestá a běžným kuřákům tak nehrozí nic vážného. Stovky těch, kteří si marihuanu pěstují, skončí ale před soudem (pokud jsou to profesionální řidiči, součástí rozsudku bývá i zákaz výkonu povolání) a v některých zůstává silný pocit absurdity. Během procesu Františka Slavíka se například v rámci zjišťování míry mravního ohrožení dětí řešilo, že „mazal dceru marihuanovou mastí“, což je docela kuriózní, pokud stejnou mast předepisují v rámci režimu léčebného konopí lékaři. „Je to celé nesmyslné,“ uzavírá odsouzený muž, „nejvyšší čas konopí legalizovat.“

Oddělit od heroinu

V zemích, které k této změně přikročily, ovšem nerozhodla láska k marihuaně, jakou má pan Slavík, ale zcela pragmatické důvody. Léta tvrdé mezinárodní prohibice drog totiž přinesla paradoxní výsledky – míra užívání setrvale narůstala (z vyspělých zemí kouří marihuanu nejvíc Američané, kteří měli donedávna nejtvrdší represi) a černý trh vytvořil nebezpečné a mocné gangsterské sítě.

Marihuanové medvídky se v Coloradu trochu vymkly kontrole.

Nizozemci tak už kdysi v sedmdesátých letech legalizovali prodej ve speciálních obchodech hlavně proto, aby oddělili trh s relativně neškodnou marihuanou od tvrdých drog. Uruguayský prezident se před dvěma lety rozhodl rekreační konopí povolit, aby chránil zemi před narkomafiemi, které dusí celou Jižní Ameriku, stejné důvody má dnes Mexiko. Čtyři státy USA, kde je konopí legální (v mnoha dalších se taková změna chystá), pak na seznam motivací přidaly vidinu nových příjmů do státní kasy – v roce 2014 byla marihuana nejrychleji rostoucím sektorem americké ekonomiky a průkopnickému Coloradu vynesla na daních víc než alkohol. A zatím poslední Kanada by zavedením legálního regulovaného trhu zase ráda snížila počet uživatelů konopí, který znepokojivě narostl v oblastech, kde se pěstuje a pašuje do USA.

Je zřejmé, že současnému legalizačnímu proudu otevřelo cestu léčebné konopí, které je dnes povolené v mnoha zemích světa – nicméně pouze pro registrované pacienty. Zhodnotit, co přinesla dosavadní rekreační legalizace pro všechny, ještě nejde, první pokusy běží jen pár let. Zkušenosti ale vypadají spíše pozitivně. Nejvíc jich nabízí Nizozemsko, kde od sedmdesátých let funguje pololegální systém, v němž se smí marihuana prodávat v licencovaných coffeeshopech, nesmí se ale pěstovat, takže dodavatelé působí v ilegalitě a policie je stíhá. Nizozemcům se jednak povedlo naplnit původní záměr oddělit konopí od heroinu: podle průzkumů jen 12 procent nizozemských prodejců marihuany obchoduje i s jinými drogami, zatímco například v silně represivní Francii je to celá polovina dealerů.

A kouzlo nizozemského modelu se ukázalo být ještě v něčem jiném: Nizozemsko má dnes oproti zbytku Evropy velmi nízké počty kuřáků marihuany ve všech kategoriích. Obvyklá obava, že legální prodej otevře cestu ke droze dětem, se ukázala jako mylná. „U nás podle průzkumů konopí vyzkoušelo 25 procent deváťáků, v Holandsku je to jen 11 procent,“ říká český vládní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Na první pohled nelogická souvislost je ve skutečnosti jednoduchá – konopí se prodává legálně, takže zmizelo z černého trhu a oficiální obchodník ho neprodá dětem, protože by riskoval licenci. Marihuana se v Nizozemsku stala dostupnou kratochvílí pro dospělé kuřáky, ostatní nezajímá.

Pozor na medvídky

I čerstvé legalizační pokusy zatím působí slibně: nikde dramaticky nevzrostl počet uživatelů marihuany, dopravních nehod ani zneužívání teenagery. Mexická i americká policie hlásí pokles pašování „trávy“ přes hranici a méně násilných trestných činů.

Přesto je zbytek světa zatím opatrný v příliš rychlém následování. Legální trh s marihuanou zakazují tři mezinárodní úmluvy OSN, jejichž reformu vytrvale blokují hlavně arabské země, Rusko a Čína. Za porušení ovšem nehrozí žádné sankce, takže třeba legalizující Uruguay stížnosti příslušného panelu OSN vesele ignoruje. Očekává se, že Kanada, která je z dosavadních pionýrů zatím nejmocnější, by se mohla pokusit úmluvy změnit.

Hlavním důvodem obezřetnosti ale nejsou ani tak paragrafy jako jiná obava. Užívání dvou legálních drog – tedy alkoholu a tabáku – se rozvinulo v obrovský zdravotní problém a jejich regulace se proti mocným výrobcům prosazují velmi těžce. „Bylo by velmi nešťastné, kdyby se něco podobného stalo s legální marihuanou,“ vysvětluje český koordinátor Vobořil, „takže všichni včetně České republiky zatím pečlivě sledují, jak se situace v těch několika zemích vyvine.“

Trochu znepokojivě občas působí zprávy ze Spojených států, které do světa konopí nejvíc vpustily byznys. V Coloradu je povolená reklama na marihuanu nebo prodej jejích koncentrátů ve formě různých pochutin, jako jsou třeba lízátka, bonbony či sladké nápoje. Tyhle dobroty, nazývané anglicky „edibles“, mají často velmi vysoký obsah psychoaktivní látky THC, až pětinásobný oproti nejsilnějším odrůdám kouřené marihuany. Účinek ovšem nastupuje pomalu, takže experimentátor občas spořádá celé balení gumových medvídků v domnění, že jeho zboží „nefunguje“, a skončí pak na pohotovosti s intenzivním pocitem, že se otrávil a umírá. Ve skutečnosti jde o panickou ataku, která ho zdravotně neohrožuje, marihuanou se nedá smrtelně předávkovat. Ale tenhle trip se může stát nejhorším zážitkem života. A na pohotovostech amerických měst kromě vyděšených dospělých konzumentů přibylo také batolat, která tátovy medvídky snědla omylem. Některé další americké státy, jež se chystají marihuanu legalizovat, proto už prohlásily, že edibles nepovolí.

Evropa zatím s větším zájmem sleduje přístup Uruguaye, který se jeví jako opatrnější. Stát občanům povolil pěstování šesti rostlin pro vlastní potřebu, sdružování pěstitelů ve společných klubech a připravuje státní monopol, který bude dodávat tři odrůdy marihuany registrovaným (a samozřejmě plnoletým) kuřákům. Kanada svůj systém zatím vymýšlí a očekává se, že by mohl být nejpropracovanější. Přípravu legalizace dostal na starost letitý šéf torontské policie a do pracovních skupin jsou pozvaní i odpůrci, aby plán testovali svými skeptickými námitkami.

Jenže proč vlastně tolik váhavosti? Není marihuana podle expertů mnohem méně riziková než alkohol nebo tabák, které se prodávají běžně v samoobsluze? To je pravda, vědci na druhou stranu varují, že její účinky na lidský organismus mnohem méně známe, protože je kvůli ilegalitě donedávna nikdo pořádně nezkoumal.

Normálně mi hráblo

Vít Svoboda poprvé vyzkoušel konopí v šestnácti a od prvního zážitku ho droga okouzlila. „To uvolnění a klid mi dělaly dobře,“ vzpomíná teď po osmi letech, „takže jsem za chvíli hulil několikrát denně. Začínal jsem ráno ještě před školou.“

Přestože čeští dospívající mají pověst marihuanových přeborníků, Vít Svoboda není typický případ. Ze statistik vycházejí vysoká čísla náctiletých, kteří marihuanu jednorázově vyzkoušeli, což je dané tím, že je u nás snadno dostupná. Těch, kdo jí kouří často, máme ale spíše méně než evropský průměr. Právě tahle kategorie je přitom nejohroženější. Zatímco leckterý třicátník nebo padesátník může náruživě kouřit konopí a fungovat bez potíží, v dospívání se mozek vyvíjí a droga dokáže velmi negativně zasáhnout do života.

„Za chvíli mi bylo všechno jedno, byl jsem naprosto pasivní,“ vzpomíná Vít Svoboda na svou adolescentní marihuanovou jízdu. „Dělal jsem jeden reparát z matiky, pak druhý, změnil jsem školu, pak mě z ní vyhodili…“ Typická letargie, která se se zneužíváním marihuany v dospívání pojí, trvala v jeho případě dlouhé roky a vyvrcholila letos na jaře dramatickým finále. Prožíval krizi vztahu s přítelkyní a jednoho dne, jak říká, mu najednou něco v hlavě přeskočilo. „Normálně mi z trávy hráblo,“ vypráví mladík, „měl jsem pocit, že jsem našel řešení všech svých problémů, a byl jsem strašně šťastnej. To řešení bylo, že se zabiju. Úplně jsem nad sebou ztratil kontrolu.“ Svůj plán nezrealizoval hned a druhý den ráno se mu rozum vrátil. Vyděšený zavolal na krizovou linku do bohnické léčebny. Strávil tu měsíc, dnes dochází denně na terapii, přestal konopí kouřit a bere antipsychotické léky.

Jeho příběh není argumentem proti legalizaci, ostatně Vít nakupoval na černém trhu od dealerů v žižkovských barech. A měl vlastně štěstí – jeho „toxická psychóza“, jak zní oficiálně diagnóza, byla podle lékařů jednorázová. U některých dospívajících však intenzivní užívání marihuany může vyvolat schizofrenii, která jim trvale zničí život. Karambol mladého muže ale dobře ukazuje jisté úskalí dnešní marihuany. Už dávno to totiž není ona stará dobrá tráva, o které Peter Tosh v rytmu reggae zpíval, že ji kromě doktorů a soudců rády okusují i kozy.

Hlavní psychoaktivní látka THC se v rostlině ještě před půl stoletím vyskytovala v řádu několika málo procent. Intenzivním křížením v ilegalitě však síla rostlin narostla na několikanásobek. A zároveň v marihuaně klesal podíl druhé aktivní látky – CBD, která má zklidňující a antipsychotické účinky. „Dnešní silné odrůdy mají vysoké THC a skoro žádné CBD, proto při častém užívání u dospívajícího člověka zvyšují dvakrát až čtyřikrát riziko rozvinutí schizofrenie,“ vysvětluje český psychiatr a expert na omamné látky Tomáš Páleníček. V zemích, jako jsou Maroko nebo Jamajka, kde se kouří nepřešlechtěná marihuana, kouření psychózu nespouští.

Také tenhle aspekt bude pravděpodobně hrát v legalizaci svou roli. Nizozemsko například už několik let zvažuje, že by stanovilo maximální povolenou úroveň THC na 15 procent (dnešní silné odrůdy mají i 25 procent, extrakty prodávané v Coloradu i neuvěřitelných 99 procent). Stejnou maximální sílu bude nabízet také státní monopol v Uruguayi. A týdeník The Economist zase nedávno navrhl, že by v případě marihuany mohlo existovat progresivní zdanění. Silné „modely“ mohou mít vyšší daň jako tvrdý alkohol, ty méně rizikové pak nižší – jako pivo či víno.

Nezastavitelné

Jak veselý bude náš život s legální marihuanou, bude záviset na správném vyladění systému – přílišná volnost přinese zneužívání jako u alkoholu, příliš striktní pravidla nechají prostor černému trhu. Ideální model samozřejmě musí vzít v úvahu místní zvyklosti a Česko v tomhle nabízí celkem jasné doporučení – má rozvinuté bezproblémové domácí pěstování, které by stálo za to plně legalizovat, naopak naše neschopnost regulovat tabák a alkohol velí k obezřetnosti vůči komerčním zájmům.

Aktuálně se ale v Česku žádná legalizace neplánuje. V minulosti ji neúspěšně zkoušel prosadit v parlamentu Ondřej Liška ze zelených, kromě nich ji má dnes v programu jen Česká pirátská strana. „Pro parlamentní strany to zatím není zajímavé téma, ale mění se to. V poslední době je pár politiků ochotných s námi o legalizaci alespoň diskutovat,“ říká aktivista Robert Veverka, který už mnoho let pořádá pravidelný pochod Prahou za legalizaci konopí – Million Marihuana March. Proti myšlence legálního trhu s rekreační marihuanou se staví šéf protidrogové policie i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, který jinak aktivně podporuje léčebné konopí.

A stejně vyčkává i celá Evropa – viditelnější snahy o legalizaci existují jen v Nizozemsku, kde desítky starostů, včetně starosty Amsterdamu, sepsaly petici za povolení legálního pěstování, které by ukončilo tamní právní schizofrenii. Někteří experti také vsázejí na Švýcarsko, kde se v minulosti zrodilo několik progresivních nápadů v oblasti drogové politiky. Tuhle oblast nereguluje Evropská unie, takže je pravděpodobné, že jakmile se osmělí první země, strhne se řetězová reakce.

„Nikdo se v Evropě do změny zákonů ještě nehrne, ani já jí zatím nechci dávat jasná doporučení,“ shrnuje vládní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „Na základě zkušeností ze světa si ale nedovedu představit, že by se tenhle trend zvrátil. Užívání marihuany se stalo společensky přijatelným chováním, které nepůjde držet mimo zákon. Je to nezastavitelné.“