Před rokem Řekové zvolili levicového Alexise Tsiprase, aby ukončil škrty a drastické reformy. Dnes je Tsipras stále premiérem, byť škrtá a reformuje ještě drastičtěji než jeho pravicoví předchůdci. Podobný veletoč evropská politika zažila naposledy v roce 1981, kdy francouzský prezident François Mitterrand během několika měsíců přešel od znárodňování bank k tržním reformám. Tenkrát to Francii pomohlo, což může být zdrojem opatrné naděje i pro Řecko.
Nedomyšlená revoluce
Původní strategie Tsiprasovy strany Syriza spoléhala na grandiózní politickou dohodu na nejvyšší evropské úrovni, která by smazala řecké dluhy a zároveň prohloubila evropskou integraci. Syriza doufala, že hrozba rozpadu jednotné měny nakonec donutí ostatní vlády eurozóny k dohodě. Nepočítala však s tím, že v EU se řešení musí hledat v rámci mnoha technických a právních omezení, jež nelze smést ze stolu. Její pokus jen sjednotil všechny ostatní v opozici vůči jejím návrhům.
Po půl roce jednání a vyhraném referendu se tak řecká vláda namísto vstřícnosti dočkala pouze zavřených bank, kterým ECB přestala pomáhat. Když bylo jasné, že volební sliby nebude možné splnit, ústřední výbor Tsiprasovy strany a někteří poslanci se postavili proti přijetí podmínek dalšího záchranného balíku. Raději by riskovali rozpad řecké ekonomiky, než by zradili svá radikální levicová dogmata.
Alexis Tsipras však zvolil veletoč. Na vyhroceném jednání lídrů eurozóny uprostřed léta přistoupil na podmínky třetího…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
