Má smysl chodit do školy?

Respekt 1/2016

Studenti nevědí, co je baví

Souhlasím s názorem, že učivo na českých gymnáziích je velmi obsáhlé a jaksi odtržené od reality. Nejednou jsem si zoufala, proč nás ve škole nic pořádně neučili o daních, různých nuancích, co se smluv o pracovním poměru týče a tak podobně, zkrátka praktické věci, které potkají každého.

Nejsem si však jistá, že by řešení problému spočívalo v přístupu naznačeném v článku: ať se určitý předmět učí jen studenti, které baví. Spousta mladých lidí totiž neví, co by je bavilo. Je jasné, že pokud nevím, co mě baví, tak můj zájem asi nevzbudí memorování letopočtů nebo fyzikálních vzorců. Je tedy třeba změnit způsob, jakým se věci učí, nikoli je pouze odškrtnout z položky povinných předmětů. Se změnou způsobu výuky pak jistě přijde i zmenšení objemu učiva.

Reklama
Reklama

Přístup, kdy se problém nastiňuje tak, aby ho člověk mohl uchopit selským rozumem, je u nás spíš výjimkou než pravidlem (bohužel nejen na střední škole). Jsem tedy toho názoru, že zrovna výuka přírodních věd je něco, co bychom neměli zahazovat. To proto, aby se pak někdo nedivil, proč nejde wi-fi, když vypadl proud.

Helena Paulasová, studentka matematiky na Univerzitě Palackého v Olomouci

Chápat, proč funguje smartphone

Spolu s mnoha jinými sdílíte názor, že vše potřebné lze nalézt na internetu, a proto není nutné se biflovat. Jak byste se cítil, kdyby vás na křižovatce srazil řidič, který si v rychlosti nestihl pomocí Googlu nalézt, jak se tento typ křižovatky projíždí? Nemám paměť na jména a čísla, proto pro mě letopočty v dějepise, názvy rostlin v biologii a slovíčka v ruštině byly peklem. Přesto z vlastního života vím, že jsou věci, které se člověk musí naučit zpaměti.

Jako metodika fyziky (viz mé stránky http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz) mě uráží tvrzení, že studium fyziky je biflování. Stojím si za tím, že studium přírodních věd učí člověka chápat svět kolem sebe, umožňuje mu v něm přežít a hlavně – naučí ho myslet. Možná to byl důvod, proč na renesančních univerzitách byla fyzika řazena do filozofie a v 19. století se člověk, který o sobě prohlásil, že nerozumí přírodním vědám, automaticky zařadil do pozice burana.

Václav Piskač, Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše

Chybí všeobecný přehled

Se zájmem jsem si přečetl váš článek. Je v něm řada trefných postřehů. V mnohém máte pravdu, vůči některým věcem bych se však rád jako učitel s letitou praxí přece jen ohradil.

Máte pravdu, že studenti gymnázií se učí řadu „zbytečností“. Rozumný učitel však od nich nežádá, aby si vše pamatovali. Řada poznatků má tříbit jejich myšlení. Nelze vše rozdělit do seminářů podle zájmu studentů. Sám píšete, že gymnázium má poskytovat všeobecné vzdělání.

Učebnice nejsou určeny k tomu, aby je studenti znali od A až do Z. Rozumný učitel s nimi pracuje výběrově. Ani já coby učitel neznám vše, co je v učebnici.

Každý předmět má určité základní penzum látky, které je třeba zvládnout. O tom, co do této „kostry“ patří, lze pochopitelně diskutovat. Rozhodně však nelze vše jen vyhledávat na internetu.

Neučím sice češtinu, ale zastávám se zmiňování životopisů autorů v hodinách. Studenti by měli být schopni dílo nejen rozebrat a vyjádřit vlastní názor, ale také je zařadit do kontextu doby. Jak chcete pochopit autora a jeho knihu (třeba Máchův Máj), když nevíte nic o jeho životě?

Máte pravdu, že v hodinách převládá frontální výuka. Ono je to totiž nejjednodušší jak pro kantora, tak pro žáka. To byste se divil, jak mnohé studenty otravuje, když se je snažím nutit k přemýšlení a odvozování nových poznatků z již známého. Nejsnazší je se namemorovat, dostat jedničku a zapomenout. Bohužel.

Kolega, který u nás učí informatiku a zároveň učí elektrikáře na učilišti, trefně říká: „Elektrikáři na učňáku mají sice čtyřky, ale mají je oprávněně. Oni ten obvod zapojí. Na gymplu mají mnozí jedničky shora až dolů, ale znalosti žádné.“ Má pravdu. Jednou jsem se šikovné jedničkářky v maturitním ročníku, která si připravila skvělý referát na firmu Siemens (stala se světovou již  v 19. století mimo jiné díky výrobě dynam), zeptal, co je to dynamo, které zmínila. Nevěděla.

A v tom právě vidím největší problém – chybějící obecný přehled. Jedny z nejhorších výsledků (ne známek, oni se na písemku naučí) mají studenti v zeměpise. To je klasicky mezioborový předmět. Vlastně takový seminář v malém (a semináře v článku vyzdvihujete). Snažím se jim vysvětlit, že do zeměpisu se schová vše. Příroda, hospodářství, cizí jazyky, sport. Zajímá tě sport a ne řeky a hory? Udělej si referát o olympijských hrách v různých místech světa atd. Nezabírá to, kašlou na to (aspoň většinou). Referáty je začnou zajímat až ve chvíli, kdy si potřebují opravit známku. A když jim pustím film (to také doporučujete) a snažím se ho s nimi rozebrat, polovina z nich si tam dělá úkoly do jiných předmětů nebo „visí“ na Facebooku v mobilu.

Hynek Skořepa, Gymnázium Ústí nad Orlicí

Úvahy o upozadění přírodních věd jsou nebezpečné

Víceméně souzním s názory, které prezentujete a obhajujete, jste v současné době zřejmě jediní, kdo se snaží čtenáře informovat, aniž by se snažil plout na módních vlnách. Bohužel článek a hlavně jeho podtitul „Ať se fyziku a chemii učí jen studenti, které to baví“ mě docela namíchnul.

Souhlasím s tím, že učebnice těchto předmětů mohou a měly by být psány tak, aby text pochopil i ten, kdo oborům neholduje. Stejně tak souhlasím s tím, že Rámcový vzdělávací program je plný nic neříkajících floskulí. A určitě se shodneme i v tom, že nejdůležitější bude osobní přístup učitele – jak dokáže studentům látku přiblížit, jak je dovede nadchnout. Tady bychom určitě mohli zabřednout do úvah o tom, jak vlastně nové učitele připravují pedagogické fakulty, jak jsou kvalitní učitelé odměňováni apod., ale to je téma pro někoho jiného.

Na váš podtitul „Ať se fyziku a chemii učí jen studenti, které to baví“ mě napadá okamžitá odpověď: „Ať se cizí jazyky učí jen studenti, které to baví.“ Myslíte si, že opravdu všechny studenty baví angličtina? Co když někoho baví mnohem víc matematika, fyzika, biologie? A jak zjistíte, zda studenty něco baví, když jim – domyslím-li dále váš podtitul – nedáte možnost, aby zjistili, že je to vůbec bavit může? Jak chcete vychovat dobré vědce (o neutěšeném stavu české vědy vtipně informuje ve vašem časopise pan Jungwirth), když bude jejich předmět degradován na zájmový kroužek?

Úvahy o upozadění tzv. přírodovědných předmětů jsou nebezpečné. V článku hovoříte o nutnosti zabývat se ve školách více finanční gramotností či ekologií. Chcete-li někoho vzdělávat ve finanční gramotnosti, bez matematiky a statistiky se neobejdete. Chcete-li se hlouběji zabývat ekologií a nemáte na mysli pouze třídění odpadu, neobejdete se bez zmínky o pesticidech a herbicidech (tedy chemických znalostí) a jejich vlivu na půdu, flóru a faunu (tedy biologie), o změně klimatu (opět jsou třeba poznatky z chemie a fyziky).

 RNDr. Luboš Snížek, Praha

Více svobody při výběru předmětů

Při pohledu na obálku jsem zajásala – otázka, zda má smysl chodit do školy, moji mysl zaměstnává velmi často. Ale po přečtení článku jsem trošku v rozpacích. V článku mi chybí zmínka, že Rámcový vzdělávací program sice obsahuje hromadu nesmyslných formulací a požadavků, ale že prapůvodní myšlenka, která se pravděpodobně ze strachu z nekontrolovatelnosti vytratila, mohla být docela fajn. Mít státem daný vzdělávací rámec, který si školy podle svých možností a zaměření pedagogů a studentů rozpracují do školních vzdělávacích programů, je myšlenka, jež dává naději v určitou svobodu škol a tak i schopnost rychleji reagovat na měnící se svět.

To, proč učitelé jdou do takových podrobností, mohou být složitější než konzervativní přístup. Spíš než kurikulární dokumenty je může motivovat snaha, aby studenti nebyli znevýhodněni u maturity a v prvních ročnících vysokých škol. A jsme u známého klišé, že se střední školy přizpůsobují požadavkům vysokých škol.

Také je často prezentováno, že studenti jsou schopni si potřebné informace najít a použít. Domnívám se, že to je hlavní úkol dnešních pedagogů, protože tohle studenti spíš neumějí. K mému úžasu jsou při vstupu na gymnázium už tak semleti systémem, že jsou rádi, když si můžou něco jen poslechnout, naučit se a pak se nechat vyzkoušet a hlavně dostat dobrou známku. Dá to práci donutit je myslet, něco tvořit, zkoumat. A to je právě ten důvod, proč mě napadá, zda má smysl chodit do školy.

Jinak bych ale ráda redakci poděkovala, že se tématu vzdělávání věnuje, a určitě s autorem souhlasím, že ve stávajících podmínkách může studentům pomoci přežít český školní systém hlavně více svobody ve výběru předmětů.

Karolina Hornová, Liberec

Budeme oceňovat více mluvení než znalosti?

Článek je inspirativní. Díky za něj. Nicméně s ním nemohu úplně souhlasit. Asi jsem příliš „ze staré školy“ (ač je mi 35 let), ale zmíněné ukázky toho, co mají středoškoláci pojmout, mi nepřipadají nepatřičné. Ostatně bavíme se o gymnaziálních studentech, nikoli učilišti či průmyslovce. Zdali jim to k něčemu v životě bude, je však jiná věc. Sám jsem za svůj život musel vstřebat spoustu poznatků, které mi evidentně k ničemu nebyly, což neznamená, že bych litoval, že jsem se je naučil! Všeobecný přehled a kritické myšlení má člověk mít i o věcech, které jsou mimo jeho obor. Ono vyzdvihování tzv. měkkých dovedností před těmi faktickými mi přijde vůbec poněkud pochybné. Budeme snad napříště oceňovat více namísto těch, kdo umí něco udělat, ty, kdo o tom umí dobře mluvit?

Petr Zasche, Matematicko-fyzikální fakulta UK, Praha

Podobné články bude brzy generovat počítač

Po přečtení článku lze nabýt dojmu, že autor nerozumí základním pedagogickým principům ani fungování přírodních věd. Dalo by se tedy říci, že je v těchto oborech nevzdělaný. Je v tom konzistentní se svým názorem, že takové vzdělání není potřeba. Domnívám se, že podobně povrchní články bude zanedlouho generovat počítač. Naopak čím dál vzácnější budou lidé, kteří se snaží „světu“ porozumět a vědí, že to není snadné. S mnoha věcmi v článku se dá souhlasit, ale celkově ho považuji za exemplární příklad, jak to dopadne, když se odbornost nahradí angažovaností. Hloupé je, že toto je schopen posoudit jen člověk vzdělaný (v oboru).

Tomáš Nečas, Brno

Nech sa konečne zvýšia platy

Ďakujem za skvelý článok. Vzdelavací systém na Slovensku a v Česku je v žalostnom stave a je to beh na dlhú trať. Práve preto sa reformy v školstve javia ako politicky nezaujímavá téma. Veď rýchle zmeny a rýchle výsledky prinášajú voličské hlasy. A navyše kto z politikov bude robiť pokusných králikov zo svojich detí? Ak sa v budúcnosti objavia systematické zmeny v školstve, tak to bude jedine vďaka tlaku zo strany učiteľov, rodičov a študentov. Vytvorme pohnútku pre politikov, aby konečne zvýšili učiteľom platy.

Joshua Lajčiak, Praha

OPRAVA

Fotovoltaické zdroje nepředstavují  90 procent obnovitelných zdrojů energie, jak jsme uvedli v textu Posvěcení solárním baronům v Respektu 1/2016 , ale jen 25 procent. Chyba vznikla nešťastnou záměnou dvou čísel, omlouváme se za ni.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte