Člověk nemůže dělat věci sám
S architekty Markem Dythamem a Astrid Kleinovou o PechaKucha
Šest minut a čtyřicet sekund. Tak dlouho trvá jedna prezentace na večeru zvaném PechaKucha. Je to dost na to se něco dozvědět a málo na to se nudit. Formát vymysleli architekti Mark Dytham a Astrid Kleinová a vyzkoušeli jej ve svém domácím Tokiu, kde oba už více než dvacet let žijí. Dnes se PechaKucha pořádá v osmi stech městech po celém světě. Jedním z nich je Plzeň, jejíž PechaKuchu navštívili oba tvůrci na konci loňského roku.
Jak dlouho vydrží architekt mluvit o své práci?
Mark: Pořád. Mluví a mluví.
Astrid: Oni to nebudou jenom architekti, ale každý, kdo dělá svou práci nebo hobby se skutečnou vášní. To je pak těžké se zastavit.
A jak dlouho lidé vydrží poslouchat?
Astrid: Z různých přednášek je, myslím, dostatečně jasné, že za hodinu, nejvýš hodinu a půl si každý začne říkat: „Kdy už bude konec?“
Mark: Problém také je, že lidé nějak zapomněli to, co říkají, editovat. Je to tím, že na Facebooku a Twitteru se pořád přidávají další a další pokračování, a tak mnoho lidí prostě neumí vystavět příběh se začátkem a koncem. Ani si dobře nerozmyslí, co vlastně chtějí říct, a říkají tedy všechno. Proto jim prospěje, když je někdo omezí, jako to dělá formát PechaKucha.
Astrid: Jde také o to, že jít na přednášku na hodinu a půl, na to je už opravdu potřeba se rozhodnout. Ale když někdo mluví šest a půl minuty, není to až tak zásadní. Když vás to hodně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
