Ten syndrom by se klidně mohl jmenovat Podivuhodný případ Davida Finchera. Nejvýraznější současný americký režisér pracuje v rytmu jeden vynikající film na jeden (pod)průměrný. Na každého Zodiaca v jeho filmografii připadá Úkryt. Snímek z roku 2002 s Jodie Fosterovou v roli matky, jež v místnosti podobné trezoru chrání dceru proti bandě lupičů, je tuctová thrillerová lekačka. Sice může mít Fincherův vizuál i styl – studenou paletu, promyšlenou stínohru, plíživou kameru. Ale to jsou jen mimikry, myšlenková hloubka či vypravěčská disciplína jeho nejlepších filmů chybí. Sám Fincher se netají tím, že některé jeho snímky jsou jen zakázky a hledat v nich autorský vklad je nadinterpretace. Úkryt je ovšem zakázka jako hrom.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
