Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Od věci, Společnost

Nahoru a zase dolů. Každý den na Lysou horu

Ján Čupa (63) z Metylovic na Frýdecku-Místecku přes dvacet let fáral jako horník pod zem. Poslední roky naopak směřuje k oblakům; každý den zdolává Lysou horu, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Za každého počasí, oblečený jen do půl těla a v krátkých kalhotách, občas i bos. Vynechá jen výjimečně.

Zpátky do života. (Ján Čupa)
Zpátky do života. (Ján Čupa)

Proč denně zdoláváte 1323 metrů vysokou horu?

Pracoval jsem do pětatřiceti na dráze, pak jsem dlouhých 23 let fáral na šachtě. Když jsem odcházel v osmapadesáti do důchodu, byl jsem vyčerpaný, tělo zhuntované tak, že jsem nevylezl do patra, plíce z fárání zaprášené, dusil jsem se… Byl jsem skoro na dně, nic mě nebavilo, jen jsem čučel na bednu. Bylo to se mnou k nevydržení. Manželka se už na to nemohla dívat, a tak mě jednou poslala, ať se jdu aspoň projít, třeba na Lysou. Takže jsem v šedesáti začal chodit. Pamatuji si přesné datum – 18. listopad 2012.

A horám jste propadl.

Přesně tak, hory mě nakoply a vrátily do života. Občas se cítím jak dvacetiletý kluk. Nedávno jsem byl na prohlídce, a co se týče zaprášených plic, sice mám lehkou bronchitidu, ale jinak jsou čisté. Ale nejde jen o zdraví; v životě jsem neměl tolik přátel jako teď mezi lidmi, které jsem potkal na horách. Mohu s čistým svědomím říct, že prožívám nejšťastnější roky svého života.

Vaše výstroj je netradiční, výstupy absolvujete svlečený do půl těla.

No, zjistil jsem, že mi vyhovují nízké teploty, takže když jsem začínal, čím dál víc jsem sundával svršky; vadilo mi, jak jsou propocené. Začínal jsem v listopadu a do týdne jsem už chodil bez trika. Sedí mi teploty pod nulou, okolo minus pěti až patnácti, svlečený zvládám i minus dvacet, ale samozřejmě si dávám pozor, abych to nepřehnal – kontroluji jak povrch kůže, jestli nemění barvu, tedy neomrzá, tak to sleduji pocitově.

Občas šlapete taky bos.

Ano, letos v únoru jsem například bez bot vystoupal na Téryho chatu ve Vysokých Tatrách. Nahoře byla ledovka, takže se mi udělaly puchýře a strhal jsem si kůži, nicméně rychle se to zahojilo. V minus deseti dvanácti to pořád jde dobře, ale i u nohou musím kontrolovat, aby mi nezačaly tuhnout prsty.

Pokud zvládáte takovou zátěž, to jste musel mít fyzičku z minulosti.

Dříve jsem jezdil na kole, pak na to kvůli práci na šachtě ale nebyl čas. První výšlapy byly hodně krušné, myslel jsem, že nahoru nevylezu. S otužováním jsem taky nic moc zkušeností neměl, respektive něco jsem vydržel, ale určitě ne několik hodin na mrazech; to až teď se mi to zalíbilo. Ale nic nedělám násilím, jakmile se na něco necítím, tak to netlačím.

Jakou trasu na Lysé hoře volíte?

Nemám rád uzavřený terén v lese, musím mít výhledy, takže na Lysou volím skoro stále stejnou trasu, ta vede z Ostravice po červeném značení až na vrchol. Nejkratší čas výstupu jsem měl hodinu a tři minuty. Krom toho jezdím i do dalších hor – rád právě do Tater, kde dělám otužilecké výstupy a kromě nich zkouším také lezení po skalách, nově i bez lana; letos jsem tam zdolal čtyři vrcholy – Malý Ľadový štít dokonce přímo po stěně.

 Takže to jde všechno dobře.

Teď se trochu šetřím, ale od 1. prosince loňského roku do konce letošního listopadu jsem na Lysou horu udělal 377 výšlapů, a to jsem byl mezitím i jinde na horách… Můj styl je takové rychlé chození až běhání, takže někdy Lysou vystoupám třikrát, ale i šestkrát v jednom dni.

Proč se šetříte?

K horám musíte mít respekt, protože vám nic neodpustí. Proto se musíte naučit svému tělu naslouchat, jinak hrozí, že se přeceníte a uděláte chybu. Mě teď čeká čtyřiadvacítka, vytrvalostní závod, kdy jde o co největší počet výstupů na Lysou během 24 hodin. Závod začíná 23. ledna v 11 hodin a končí v ten samý čas další den. To zrovna oslavím čtyřiašedesátiny, takže pokud vše dobře dopadne, nadělím si takový malý dárek.

Co říká na váš koníček rodina? Máte kromě hor vůbec čas na něco jiného?

Manželka i dcera mají radost, že se zabavím, ale kromě hor je jinak kolem baráku pořád práce dost. Takže na bednu se dívám už jen velmi zřídka, zkrátka mě to přestalo bavit.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 51/2015 pod titulkem Nahoru a zase dolů. Každý den na Lysou horu