Poslední stopy života

Proč se čekalo s dokumentací rytin sedmdesát let?

Pevnost se po odchodu armády otevřela až v roce 2005, potom se na systematický průzkum pozůstatků z doby ghetta hledaly peníze. Mnohé stopy jsou tak dnes v důsledku renovací, zvětrávání či vandalismu ohroženy, proto se je od roku 2012 snažíme za podpory českých i německých institucí dokumentovat a tím je aspoň v této formě zachránit.

Poterna III bývala historickou pevnostní bránou. Co vedlo vězně k tomu, že tvořili právě zde?

Přesně to nevíme, neexistují žádné zdroje a zatím se nepřihlásil žádný očitý svědek. Šlo o jeden z východů z bývalého ghetta, který podle SS skýtal riziko útěku. Byl tedy uzavřen a hlídán, mimo jiné i strážnými z řad židovské samosprávy. Rytinami si na hlídkách zřejmě krátili dlouhou chvíli. Vznikly na pískovcovém podkladu, který je poměrně měkký, takže jim stačil třeba hřebík.

Jaké byly nejčastější náměty?

Šlo především o iniciály, jména, místa a roky. Nacházejí se tu i symboly židovské víry jako chanukový svícen, jde ale spíš o výjimky. Pozoruhodná je série portrétů, jež zřejmě znázorňují členy stráže ghetta, a nejpůsobivější je výsek jižní stěny, který je koncipován jako památník. Zřejmě po sobě vězni chtěli nechat vzpomínku na utrpení v Terezíně – a co se hodí lépe než kámen, symbol věčnosti?

Nakolik pro ně bylo nebezpečné vyrývat do zdi tváře strážných?

Ta otázka mi také vrtá hlavou…