Útočiště

Vůbec si nepředstavoval, že by to mohlo vydržet tak dlouho fungovat. Před sedmi lety postavil Epos 257 ještě jako student umělecké školy sádrokartonové Útočiště pro bezdomovce a nechal jim ho k užívání pod Barrandovským mostem. Vlastně to byla pro obě strany z nouze ctnost: Epos nevěděl, co dělat se zbytky panelů po svém předchozím projektu, a Majka s Janem nevěděli, kam složit hlavu.

Majka s Janem tu bydlí doteď. Zatímco on jezdí za prací, ona hlídá hranatý domek, aby jim ho nezabral někdo jiný. Nebo aby policejní hlídce vysvětlila, že to tam mají už pár let tak nějak domluvené a povolené. A když dojde k nějakému většímu problému, zavolají Eposovi a on už to za ně zkusí vyřešit. Jako když nedávno jednoho tradičního policajta na místě vystřídal jiný, který nebyl zpočátku k Janovi s Majkou tak vstřícný.

Tohle všechno ukazuje dokument Místa mezi místy, který s Eposem natočil student FAMU Marek Matvija. Minulý týden měl premiéru na Nákladovém nádraží Žižkov a všichni se shodli, že by klidně mohl a asi i měl trvat déle než těch dvacet minut. Kolik témat se s touhle věcí pojí, ukázala hned následující diskuse. Míst, kde žijí lidé na okraji, je v Praze nepřeberně. Zatímco my zajištění – a měl to tak nejspíš na začátku i Epos – je vnímáme v rozmezí pocitů mezi romantikou, bizarností a nechutností, spousta lidí v nich žije tak dlouho, že už je bere jako normu. A většinou na ní logicky nevidí ani zbla romantického. Historek, jak umí být život na ulici tvrdý, padlo po…