Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Fokus Migrace

Uvíznout pod Bezdězem

Česko zasáhla další vlna strachu z uprchlíků

Detence mezi borovicemi. (Bělá-Jezová)
Detence mezi borovicemi. (Bělá-Jezová) • Autor: ČTK

Pod hradem Bezděz se hlubokým lesem líně zdvihá silnička. Řidiči snadno přeslechnou blížící se štěkot hlídacích psů a projedou bez povšimnutí kolem místa, jehož název zní „Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová“. Silnice míjí hranice tábora jenom o několik metrů. Řada hustých stromů zakrývá pohled na místo, kde se několik desítek běženců z Afriky a Blízkého východu zadržených v červenci bez dokladů v českých vlacích a autobusech na cestě do Německa předminulý víkend vzbouřilo proti podmínkám, v nichž jsou nuceni existovat.

Za plotem areálu pobíhá pětice psů. V dáli je vidět jeden z třípatrových panelových domů bývalých sovětských kasáren, ve kterých uprchlíci přespávají. V nejzazším koutě tábora hrají jejich děti fotbal uvnitř speciálně oploceného hřiště. Míč právě přeletěl přes všechny zábrany až za hraniční kovový plot. „Hoďte to sem!“ přikazuje hlídkující policista reportérovi. Za zády strážníka sedí na trávníku několik prošedivělých mužů a hrají karty.

Reklama
Reklama
Reklama

Je tu klid, ostře kontrastující s emocemi, které tábor vyvolal o pár dní dříve, když protestující migranti vysadili a poničili vrata u vycházkového okruhu a rozbili několik oken. „Musí si uvědomit, že jsou tu na návštěvě,“ reagoval ministr vnitra Milan Chovanec. „Nikdo je sem nezval,“ durdil se prezident Miloš Zeman.

Ještě rozrušeněji v srpnovém horku reagovaly redakce hlavních médií. Psaly o přicházející „apokalypse“ (Blesk), „vzpouře uprchlíků“ (MF DNES) nebo „nelegálech“ (Právo). Reportérka Českého rozhlasu se v této atmosféře ptala na tiskovém briefingu na ministerstvu vnitra šéfa cizinecké policie, jestli se občané mají bát, že se po republice budou „courat bandy uprchlíků“.

Situace je jasná: do Evropy v posledních dvou letech přijíždějí stoupající počty uprchlíků, jejich trasy se mění a nyní vedou i přes Česko. Policie v červnu začala migranty více kontrolovat a to logicky vedlo k častějšímu zatýkání cizinců bez dokladů. Vzápětí se spustila i další vlna českého strachu z uprchlíků.

Teorie a praxe

Zařízení v Bělé-Jezové je postaveno a vybaveno pro 270 lidí a do června tato kapacita bohatě stačila. Ve chvíli konfliktu z předminulého týdne tam ale bydlelo kolem 400 cizinců. Letní nárůst je důsledkem zmíněné zvýšené aktivity policie při kontrolách hranic, kterou ministr vnitra spustil 17. června. Chovanec tím reagoval na skutečnost, že stále více běženců z Blízkého východu se do Evropy vydávalo „balkánskou trasou“, která do jejich cílových destinací v Německu a Švédsku vede také přes Česko.

„Musíme hlídat, kdo se po našem území pohybuje. Jsme odpovědní za bezpečí občanů,“ vysvětluje ředitel cizinecké policie Milan Majer. Za kontrolu a zadržení migrantů přecházejících přes naše území do jiných států je Česko odpovědné i podle evropských pravidel. Vláda se ale nepřipravila na větší počet zadržených: o více než čtyři stovky cizinců v Bělé-Jezové se starají pouze dva sociální pracovníci. Až „vzpoura“ z předminulého týdne byla nutná k urychlenému – pátečnímu – otevření druhého detenčního centra ve Vyšních Lhotách u Frýdku-Místku.

Policie od červnového posílení kontrol zadržela více než tisícovku lidí bez dokladů, z toho přes šest stovek ve vlacích jedoucích z Budapešti nebo z Vídně, 150 v autobusech a zbytek v autech, dodávkách a kamionech. Nejčastěji to byli Syřané, Iráčané, Afghánci. Všichni zadržení zatím skončili v detenčním zařízení v Bělé-Jezové.

Tento tábor nebyl původně určen pro uprchlíky, ale pro internaci cizinců, kteří mají být vyhoštěni z republiky. Proto ty ostnaté dráty, psi a přísný režim. Zadržení musí při nástupu odevzdat mobilní telefon a smějí přijímat hovory jen v jednom telefonním automatu na chodbě, na jehož používání se tvoří pořadníky. Zakázané jsou záclony, jejichž zatažení by přitom bránilo úmornému pražení slunce do obvykle šestilůžkových pokojů. Denní cena je 120 korun za jídlo a 112 korun za nocleh – částka se postupně strhává z peněz zabavených při nástupu do zařízení. Pokud je cizinci nemají, tak je zaplatí český stát (dluh se nemaže a může třeba v budoucnu bránit vydání cestovního víza). Například čtyřčlenná rodina syrských uprchlíků za měsíc pobytu v Bělé-Jezové zaplatí necelých 30 tisíc korun.

Zadržené migranty čekají různé osudy (viz tabulka na vedlejší straně). Někteří se v Bělé-Jezové zdrží jen krátce. Pokud ještě nepožádali o azyl v Maďarsku a policie prokáže, odkud k nám přijeli (zachytí je třeba ve vlaku z Rakouska), Česko na základě mezistátních smluv požádá Rakousko o tzv. readmisi. Tamní úřady prakticky pokaždé souhlasí, český policejní vůz pak migranta doveze na rakouskou hranici a předá ho kolegům. Podle mluvčí cizinecké policie Kateřiny Rendlové byla již takto předána více než polovina z tisícovky migrantů zavřených po červnovém zpřísnění kontrol.

Smysl zavírání migrantů do detence se ztrácí, protože je nelze vrátit do Maďarska.

Tweetni to

Systém je však mimořádně komplikovaný a nejde jej snadno popsat laickým jazykem. Cizinecká policie každému zadrženému bere otisky prstů. V evropské databázi si ověří, jestli už migrant požádal o azyl jinde v EU – v případě balkánské trasy bývá první zemí registrace po vstupu schengenského prostoru Maďarsko nebo Řecko. Pokud běženec někde o ochranu požádal – týká se to necelé poloviny z tisícovky zadržených od června –, tak není možná readmise do sousedního státu. Musí být podle evropských pravidel vydán do země, kde o azyl požádal jako první.

Tolik teorie. Praxe drhne především v tom, že do zmíněného Maďarska přichází v těchto týdnech denně 1500 nových migrantů a tamní úřady jsou naprosto přetížené. Nezvládají přijímat „své“ azylanty vracené z jiných zemí EU. Během letošního roku Maďaři převzali pouze 71 uprchlíků z Česka, do podzimu už zřejmě nikoho zpět nepřijmou.

Smysl zavírání migrantů do detence se tedy v nové situaci ztrácí, protože je nelze předat do druhé země. Zařízení v Bělé-Jezové už muselo letos přes 400 zadržených žadatelů o azyl propustit po vypršení dvou- až tříměsíční, maximální zákonem dovolené doby omezení jejich svobody za přestupek nelegálního překročení hranice. Naprostá většina dnes zadržených bude také propuštěna: o zážitek z českého vězení bohatší a o peníze zaplacené za ubytování a stravu chudší.

Až do předminulého týdne propuštění probíhalo tak, že byl uprchlík vysazen před vrata detence s příkazem k odjezdu z Česka. Migranti pak šlapali pět kilometrů po silnici směrem na nádraží do Bělé pod Bezdězem. Nyní je pod tlakem publicity praxe o něco přívětivější – propuštěné na nádraží odveze policejní auto.

zadrzeni
Autor: Respekt

Dva na nádraží

Je čtvrtek večer a přesně tohle se před chvílí stalo Mosembovi a Justinovi z Nigérie. Oba muži teď sedí na lavičce před nádražní pokladnou, kam prodavač lístků nepřišel do práce už hezkých pár let. Mosembus očima sleduje odstavené cisterny na kolejích. V kapse má 400 korun – zbytek peněz nechal za pobyt v Jezové – a příkaz vrátit se do Maďarska, kde zažádal o azyl. Po 59 dnech v táboře jsou ale s kamarádem volní. „Starali se o nás velmi dobře, Češi k nám byli opravdu milí,“ říká Mosembus a dodává: „Ti lidé tam nemůžou být nikdy spokojení. Jejich snem je Německo, a najednou je chytí tady a nechtějí je pustit. Proto ta vzpoura. Netuší, kde jsou a co je čeká.“

Nedostatek informací coby hlavní důvod frustrace zadržených cizinců zdůrazňuje Pavel Pořízek, vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv, který se na migraci specializuje. Neví, co se s nimi přesně děje a co je čeká. Do Bělé-Jezové jezdí jen jednou za dva týdny coby dobrovolníci právníci z Asociace pro právní otázky imigrace (ASIM) – jinak žádné rady nedostanou. Právní poradenství zde dříve poskytovala nevládní Organizace pro pomoc uprchlíkům. V první polovině roku ale vypršel evropský grant na její činnost, nový začíná platit až od ledna příštího roku a ministerstvo vnitra odmítlo půlroční výpadek financovat (v řádu desítek tisíc korun). Bělá-Jezová se tak ve vyhrocené době ocitla bez jejich pomoci.

Nigerijec Justin se na nádraží zakusuje do jablka, které před chvílí vytáhl z nacpané igelitky, v níž mají oba muži celý majetek. Oba mají teď nařízeno co nejdříve odjet po vlastní ose do Maďarska, plánují však dál cestu do vysněného Německa. Jak se tam s dvěma oranžovými bankovkami dostanou a co tam budou dělat, netuší. „On už to ten nahoře nějak zařídí,“ usmívá se Mosembus a ukazuje k nebi. Reportérovi před rozloučením vyčiní, že by jako pokřtěný katolík měl chodit pravidelněji do kostela, a pak už oba pánové z Nigérie skáčou do vlaku do Mladé Boleslavi, která má být jejich další zastávkou při cestě za štěstím.

Můžu jít na borůvky?

Na náměstí v Bělé pod Bezdězem jemně šumí fontána, ale na radnici v jeho rohu je pěkně rušno. „Na internetu se ráno objevila informace, že na vlakovém nádraží v Bělé zbili uprchlíci těhotnou ženu,“ říká místostarostka Jitka Tošovská. Vedení radnice okamžitě kontaktuje místní policii, aby se dozvědělo více. Odpověď? Žádný útok se ve městě neodehrál. Od „vzpoury“ z předminulého víkendu však Bělá pod Bezdězem žije v nervozitě. „Nevím, jestli je to pravda, ale prý někomu v táboře vyhrožovali, že ho podříznou,“ líčí s obavami místní zelinář, který právě otevírá na kraji města stánek. Mezi regály zeleniny pobíhají jeho dvě děti. Stejnou informaci takřka bez výjimky uvádějí všichni oslovení obyvatelé Bělé, pokud chtějí zdůvodnit svůj strach z uprchlíků. Nikdo však nedokáže říct, komu že tak bylo vyhrožováno. Zdrojem je podle všeho deník Právo a jeho dceřiný server Novinky.cz, který ve středu ve svém hlavním článku citoval anonymní zdroj, údajně z řad zaměstnanců v Bělé: „Hlavně Afghánci vyhrožují: Počkejte, vy bílý svině, až nás bude víc, všechny vás tu podřízneme.“

33_zarizeni pro migranty
Autor: Respekt

„Falešné poplachy jsou přesně to, čeho se mnozí novináři chytají,“ zlobí se místostarostka, a aby popřela fámy, pořádá její radnice narychlo na čtvrteční podvečer setkání s občany. Zaměstnanci úřadu už teď kvapně rozestavují židle po dřevěných parketách nové sportovní haly, kde se má debata odehrát.

V zaplněné sportovní hale se však řečníkům nedaří obecenstvo uklidnit. Obyvatelé Bělé poposedávají, nervózně si mnou ruce a navzájem si šeptají dojmy. Do haly přišlo odhadem 300 lidí, což předčilo všechny odhady. Staří si přitakávají s mladými a shodují se – máme obavy.

Bělá-Jezová je součástí evropského systému, který selhává.

Tweetni to

„Mají se ženy bát chodit na borůvky?“ padá otázka z publika. Místostarostka kroutí hlavou a vzpomíná na doby, kdy v areálu Bělé-Jezové operovala sovětská vojska a ženy se do okolí bály chodit ze strachu před znásilněním. Co chvíli ale po odpovědi místostarostky nebo některého dalšího z řečníků zahučí sál ironickým mručením. Tvrdé podmínky zadržených migrantů, které vyvolaly protesty, zůstávají mimo debatu. „Snažili jsme se, ale je mi jasné, že se to úplně nepodařilo,“ hodnotí situaci po debatě Tošovská.

Jako přes kopírák

Česko je svým způsobem v pasti: jsme součástí výše zmíněného nepřehledného evropského systému práva na azyl a předávání uprchlíků, v němž všechny členské státy chrání svoje zájmy. Česká policie musí migranty kontrolovat, mít přehled o dění v zemi a v souladu s popsaným evropským systémem také usilovat o návrat žadatelů o azyl do Maďarska. Co tedy může český stát dělat jinak?

„Policie všechny migranty jako přes kopírák zavírá do detence. Měla by však řešit každého člověka jednotlivě. Pak se často najde i jiné řešení než zavření de facto do vězení,“ navrhuje Jiřina Neumannová, mladá právnička a šéfka výše zmíněné právnické asociace ASIM. „Maďarsko je přehlcené, a ti lidé tedy půjdou na Západ znovu. A tak to půjde pořád dokola. Chce to proto od politiků více kreativity.“

Podle Neumannové by mohlo Česko převzít práci za Maďary a vyřídit azylové žádosti některých z cizinců. Ministerstvo namítá, že u nás tito běženci stejně zůstat nechtějí, touží z 99 procent případů pokračovat do Německa. „Uprchlíci vesměs o Česku nevědí vůbec nic. Mají jen sen o Německu z počátku své cesty. Třeba by názor změnili, kdyby s nimi někdo promluvil a zdejší možnosti jim vysvětlil,“ myslí si Neumannová.

Úspěch citlivějšího přístupu nemůžeme prověřit, dokud ho český stát v praxi nezkusí. Bělá-Jezová je každopádně součástí evropského systému, který selhává. Je založený na předpokladu, že podmínky pro vydávání azylu i pro následnou integraci jsou ve všech členských státech podobné. V praxi se ale extrémně liší – Švédsko například nabídne azylantům promyšlený integrační program, v Itálii nebo Maďarsku do začátků prakticky žádnou pomoc nedostanou. V jedné zemi zas dostane ochranu skoro každý Iráčan, ve druhé pouze malý zlomek. Státy – ten český zvlášť – se zároveň brání předávání pravomocí na evropskou úroveň, které by podmínky všude v EU přiblížilo. Dokud se jejich uvažování nezmění, systém zůstane v pasti stejně jako stovky lidí v detenci pod Bezdězem.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte