Na nočním stolku mám asi metr knížek, které čekají na okurkovou sezonu. Ta nějak stále nepřichází, mezera mezi tím, co toužím přečíst, a mojí kapacitou, pořád roste. Snad dojde aspoň na některé. Například na knihu Nata Silvera Signál a šum, která se zabývá rozporem mezi množstvím dostupných informací a lidskou omezenou schopností a ochotou kriticky hodnotit jejich kvalitu a relevanci. Nate Silver se zabývá hledáním odpovědi na – pro mě velmi důležitou – otázku: Jak přetavit informace ve znalosti? Z loňska mi zbyly jako obvykle knížky, jež jsem stihla pouze „ochutnat“. Třeba Civilizace a dějiny, kde historii světa pohledem dvaceti českých vědců dali dohromady moji přátelé Miroslav Bárta a Martin Kovář. A z knížek, které by měly být odpočinkové, ale vlastně nejsou, bych zmínila Mluviti pravdu od Josefa Formánka.
Beru s sebou dvě rozečtené knihy: paměti Radomíra Luži V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje (Torst) a prózy Blaise Cendrarse ve francouzštině. V češtině jich pár vyšlo v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, nověji pouze jeho Malé černé pohádky pro nebojácné děti v Baobabu. Opožděný objev hodný prozkoumání. Z novinek poputuje na prázdniny Hold Katalánsku George Orwella (Argo). Na tyto zápisky jsem zvědavá hlavně proto, že právě během občanské války ve Španělsku, v níž málem zahynul, Orwell pochopil Stalinovu mocenskou hru a rozešel se s komunisty. V Kindlu si beru nové číslo The New York Review of Books. Největší zážitek si ale slibuji od toho, až budu dětem nahlas předčítat Hraběte Monte Christa. Tento román mi až dosud unikal, budu ho tedy číst poprvé. Na to se opravdu a dětsky těším.
Léto trávím s Georgem Orwellem. Byla by škoda si myslet, že je to „pouze“ autor Farmy zvířat a dystopie 1984. Aktuálně vychází souborné vydání jeho esejů. Vyděsí vás, jak jsou jeho komentáře ze třicátých a čtyřicátých let aktuální. Zvykli jsme si třeba na interpretaci, že nacisté nenáviděli a zabíjeli Židy, zatímco zbytek Evropy proti tomu bojoval. Orwell popisuje předválečnou a válečnou Británii, kde navzdory dění na kontinentu kvetl antisemitismus a nenávist vůči židovským uprchlíkům. Levicoví intelektuálové té doby přehlíželi Stalinovy zločiny, ti pravicoví zase trpěli stejným syndromem slepoty vůči Frankovi i Hitlerovi. Orwell měřil všem stejným metrem. Byl bytostný levičák a s o to větší vervou střílel do vlastních řad, potíral pokrytectví a s nezdolnou vůlí se snažil dobrat pravdy. V jeho esejích se vám bude před očima skládat myšlenkový základ jeho knihy 1984. Přečtěte si to. Mnoho chytřejších lidí ve 20. století nežilo.
Literární kritik samozřejmě pilně pracuje i na dovolené, jakkoli to tak na první pohled nevypadá. Obecně bývá dovolená dobrá na dohánění restů: já už dlouho dlužím recenzi na román Davida Zábranského Martin Juhás čili Československo, pozoruhodnou tragikomedii z meziválečného období kořeněnou prvky magického realismu. Doporučení volím z oddechového žánru i proto, že ta kniha zatím nezískala pozornost, jakou by si zasloužila: thriller Ty od Caroline Kepnes. Kdo má rád nepolapitelného zločince Toma Ripleyho, ten tu najde jeho verzi pro 21. století v umně zkomponovaném dramatu o zamilovaném stalkerovi z newyorského knihkupectví. A mimochodem, na našem serveru iLiteratura.cz jsou tipy na letní čtení už od června, ze všech oblastí a žánrů.
Původně jsem si na léto vzal jen pilotní číslo časopisu Trapné chvíle, který vydává moje drahá dcera, na poslední chvíli mi ale kolega Jan „Džanky“ Jankovský vtiskl do ruky text divadelní hry Martina McDonagha Lebka z Connemary, kterou bych měl v jeho režii zkoušet v ústeckém Činoheráku. Právě jsem u scény, kde Leoše Nohu biju kladivem do hlavy. Bude to, myslím, hezká práce!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
