K výročí Husovy smrti vyšla řada titulů od pisatelů různého názorového zaměření. Ale jeden se odlišuje od všech: autorem Husovských dilemat je katolický kněz a do roku 2013 člen řádu bratří františkánů Ctirad V. Pospíšil. V knize se snaží vyrovnat se s tématem, které pro českou katolickou církev dlouho představovalo problém; a to na rovině teologické i osobně autobiografické, nejednoznačně a s vnitřním rozechvěním. Pospíšil rekapituluje Husův život a jeho myšlení vkládá do dobového kontextu. Přibližuje historii katolického bádání o Husovi a připomíná slavného benediktinského historika Paula de Vooghta (1900–1983), jenž hájil názor, že z katolického hlediska Hus „nebyl bludařem v pravém slova smyslu“.
Na jedné straně Pospíšil Husovi vytýká sociální neodpovědnost i morální absolutismus zavrhující hříšníky a kritizuje podrývání stávajících společenských struktur. Oceňuje ale „náboženské zanícení“ husitů a o Husovi celkově píše s velkou úctou: „Ti, kdo na vlastní kůži zakusili totalitu, nemohou Husovi nerozumět.“ V této souvislosti pak vyjadřuje díky Bohu za komunistickou zkušenost. Jen díky ní chápe, že „pravé Boží slovo je v tomto světě vždy v tom nejlepším slova smyslu disidentské“. To můžeme vnímat jako překvapivá slova od profesora dvou katolických teologických fakult a autora publikací, které tu patří k základním učebním textům. Pospíšil také vyhlašuje program, aby katolíci začali „národu, který Husa ctí, připomínat jeho víru“. A polemizuje přitom s historikem Františkem Šmahelem, jehož práce cituje, ale zároveň jim vytýká některé problematické výroky.
Ale zdá se, že nejde jen o Husa. Pokud bylo o nedávném husovském seriálu napsáno, že v něm režisér Jiří Svoboda, odpadlík od konzervativního komunistického křídla, učinil hrdinu „blížencem svého zklamání“, můžeme se jen domýšlet, jaká dilemata svého vztahu k církvi (či františkánům) řeší v knize teolog Pospíšil.
Autor je redaktorem serveru iLiteratura.
Ctirad Václav Pospíšil: Husovská dilemata
Karmelitánské nakladatelství, 319 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
