Z břízy už neslezu

V údolí u řeky vrby se třesou, dívky jim od rána dlouhé vlasy češou. To aby mohly je ve věnec vít, pustit je po vodě a v naději žít,“ zní verše, které spíše než rok 2014 připomínají idylu Babiččina údolí. Právě jimi ovšem otevírá Aneta Langerová svou čerstvou, v pořadí čtvrtou desku Na Radosti. To jméno odkazuje na opuštěné místo v šumavských lesích, kde nové písně psala i zkoušela, a úsilí odříznout se od všeho ruchu a zakotvit v přírodě, potažmo na venkově vtisklo ráz všem písním.