V době, kdy se na výtvarné scéně namnoze setkáváme s termíny jako multimediální, intermediální či supermediální a kdy ji digitální technologie proměnily ve virtuální kolbiště jedniček a nul, působí tvorba Vojtěcha Horálka (31) jak z jiných časů. Z těch, kdy ještě umělci putovali krajinou vybaveni mobilními malířskými stojany a zaznamenávali v ní své okamžité reflexe dotyku s přírodou.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
