V době, kdy se na výtvarné scéně namnoze setkáváme s termíny jako multimediální, intermediální či supermediální a kdy ji digitální technologie proměnily ve virtuální kolbiště jedniček a nul, působí tvorba Vojtěcha Horálka (31) jak z jiných časů. Z těch, kdy ještě umělci putovali krajinou vybaveni mobilními malířskými stojany a zaznamenávali v ní své okamžité reflexe dotyku s přírodou.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
