Mladý muž stál uprostřed vesnice a ze všeho nejvíc se mu chtělo zpátky domů. Z mraků dennodenně crčela voda a vesnici, spíš shluk vetchých domků, ze tří stran obklopoval zelený prales. Do svých šestadvaceti nikdy nežil v menším než půlmilionovém městě; z neprostupné šumící stěny měl Rafael Guillén strach. A společnost, ve které se ocitl, mu to neulehčovala. Několik desítek snědých mexických indiánů, o hlavu menších než on, na něho zčásti nechápavě, zčásti pobaveně a hlavně mlčenlivě zíralo. „Tohle je jedno velké nedorozumění,“ běželo mu hlavou, „sem nepatříš.“ Takhle si začátek revoluce nepředstavoval.