Evropský parlament dospěl do pozice klíčové protiváhy rostoucímu vlivu velkých členských zemí EU. Květnové volby europoslanců tak budou o poznání důležitější než ty předchozí. Má proto smysl volit kandidáty, kteří mají znalosti i jazykové schopnosti v parlamentu efektivně vyjednávat, neboť zkušenosti z finanční regulace ukazují, že jedna šikovná europoslankyně může mít na legislativu EU daleko větší vliv než celá česká jednadvacítka.
Ni štamgast, ni diktátor
Vnímání Evropského parlamentu se pohybuje mezi dvěma extrémy, z nichž ani jeden neodpovídá měnící se realitě rozhodování v EU. Na jedné straně je parlament často považován za obdobu české hospody, kde se sice hodně tlachá, ale skutek utek. Historicky to nebylo tak daleko od pravdy, neboť až do roku 2003 mohli ministři v Radě Evropské unie rozhodnutí Evropského parlamentu přehlasovat. To jej drželo na vedlejší koleji a zároveň svádělo k líbivým rezolucím, jež si nelámaly hlavu s obtížnou realizovatelností. Avšak v posledních jedenácti letech už bez souhlasu parlamentu neprojde žádná legislativa, která se týká ekonomické politiky, imigrace, energií, dopravy a řady dalších oblastí. Parlament tak musel dospět z dobromyslného štamgasta v zákonodárce se skutečnou odpovědností.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
