Co mají společného slovenské Smižany, japonská Nakagawa a španělská Zafra? Možná jen to, že obyvatelé jednoho města nemají o existenci těch ostatních ponětí. Také z pohledu globální architektury jsou to (bez urážky) zapadákovy. Přesto v každém z nich stojí nová a architektonicky zajímavá kulturní stavba: ve Smižanech umělecká škola se sebevědomým „art“ na fasádě. V Nakagawě mají muzeum Andó Hirošigea, celé z cedrových latí, přes které prosvítá světlo stejně náladové jako na kresbách slavného malíře. Ve španělské Zafře divadlo s několikrát lomenou střechou, aby zapadlo mezi historické domy. Všechny tyto stavby jsou ukázky dobré současné architektury. Všechny své město změnily k lepšímu. Všechny nutí kolemjdoucí zastavit se a fotit na místě, kde by je to dřív nenapadlo. Proč vznikly takové stavby zrovna v těchto městech?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
