Kapacita jednoho vagonu londýnského metra je zhruba dvě stě pasažérů. Ve špičce, na stanici Bank v samém centru finanční čtvrti, to ale člověku připadá jako dost poddimenzovaný údaj. V půl osmé ráno je v každém voze namačkáno minimálně o několik desítek lidí víc. Mají k sobě těch několik minut spolujízdy blíž, než by si většina z nich přála. Tak blízko, že na sobě navzájem postřehnou i ty sotva viditelné první vrásky kolem očí. Jasně rozeznají hudbu, která tiše zní ze sluchátek jejich iPodů. Vyhnout se v té tlačenici nechtěným dotykům je nemožné. Oční kontakt však nepřipadá v úvahu.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
