Po druhé světové válce se řada psychologů zabývala strachem z jaderného konfliktu. Jako by Hirošima uvolnila nejen energii jadernou, ale také psychologickou. Automaticky jsme pak předpokládali, že když pominula studená válka, odešel s ní i strach, a že na výsledky důmyslných studií na toto téma můžeme zapomenout.
Shierry Nicholsenová v knize Láska k přírodě a konec světa ukazuje jiný obrázek. Strach z jaderné katastrofy byl od počátku spjat s vidinou ekologické zhouby. Fotografie a filmy ukazovaly holé stromy, spálenou zemi, zamořenou půdu a zničené prameny. Jaderné zbraně zmizely z našeho života, ale ekologie, tsunami, povodně a hurikány ne. Hirošima nám ukázala, že konec světa je možný a že souvisí s koncem přírody. Dnes jdeme na věc z druhého konce – vnímáme degradaci přírodního prostředí a to v nás aktivuje strach z konce světa.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
