Jde při hlasování o Rusnokově vládě o Sobotkovo politické přežití?

Jde při hlasování o Rusnokově vládě o Sobotkovo politické přežití? A pokud ano, počíná si Sobotka dobře?

Robert Břešťan (komentátor EKONOMu), Petr Honzejk, Jindřich Šídlo (komentátoři HN)

Jindřich Šídlo:

Samozřejmě že jde. Pokud by vláda důvěru získala, nezbývá Sobotkovi než odstoupit. „I lead my party, he follows his,“ zní slavná narážka Tonyho Blaira na Johna Majora. Sobotka je v extrémně složité situaci. Nemá v zásadě žádné ideální řešení, dokonce ani dobré. Pokud chce být někdy premiér, musí vsadit všechno na jednu barvu. Podle mě to však udělal trochu pozdě.

Petr Honzejk: Jde nejen o přežití Sobotky, ale také o existenci ČSSD jako autonomní politické síly. Sobotkovou porážkou by se z ní stala hradní strana, stvrzující svým podřízeným postojem změnu politického systému na prezidentský.

Petr Honzejk: Sobotka si počíná dobře, ale jeho mise je téměř nemožná. Haškovi stačí strašit návratem Kalouska. Pro většinu strany to je definitivní argument.

Erik Tabery: S trochou nadsázky si osud Sobotky spojuji s osudem zdejší demokracie. Ne, nebojím se hrozby příchodu totality. Myslím si však, že pro plnohodnotnou demokracii je potřeba programové dělení stran. Pokud Sobotka bude odvolán nebo ustoupí tlaku, zhorší se kvalita politické scény u nás. A že to jde, se možná budeme moci brzy přesvědčit.

Petr Honzejk: Obávám se, že pokud má průměrný sociální demokrat volit mezi demokracií a sociálnem, vždy si vybere sociálno. To se na rozdíl od efemérních pojmů jako rovnováha složek moci, politická kultura či ústavní konformita dá nahmatat. Jejich voličům to nevyčítám, jim ano.

Erik Tabery: Souhlasím, ale i to sociálno je v případě této divnovlády velmi relativní.

Jindřich Šídlo: Taky myslím, že nejde o „sociálno“, ale o fascinaci Milošem Zemanem.

Petr Honzejk: Miloš Zeman prostě umí své zboží dobře prodat. A nedá se říci, že by mu to pravice v předcházejících měsících nějak zvlášť komplikovala.

Jindřich Šídlo: Myslím, že až tak nejde o klasický souboj pravice versus levice. Prezidentovým terčem je celý systém založený na politických stranách. A tady souhlasím, že to nebyla tak těžká práce. Jen mě jako pamětníka nepřestává fascinovat, že tohle zvládá zrovna Zeman.

Petr Honzejk: Zeman je tak silný, jak jsou protihráči slabí. Tedy hodně. A víme z historie, že stálým pokušením nejsilnějších demokratických politiků je demokracii vlastnit. V horším případě i zničit.

Robert Břešťan: A vidíte – otázka se týkala Sobotky a debata je vlastně celá o Zemanovi. Celkem symptomatické. Na současné situaci rozhodně nejvíc prodělává ČSSD.

Petr Honzejk: Hm. Kdyby ČSSD Zemana neměla, musela by si ho vymyslet. Bohužel to platilo jen asi do roku 1998…

Erik Tabery: Zeman ví, že Sobotka je klíč k jeho budoucnosti. On mu stojí v cestě k plné kontrole politické moci v zemi. Pokud bude mít po volbách většinu ČSSD a KSČM, je to pro Zemana sen. Tedy pokud bude mít také plně loajálního premiéra. Myslím, že Zeman se obává, že Sobotka tuší, že i pro sociální demokracii by možná bylo lepší utvořit po volbách většinovou koaliční vládu nestojící na komunistech, kteří budou Zemana poslouchat na slovo. 

Jindřich Šídlo: Vždycky si v takovémhle okamžiku vzpomenu na duben 1996 a první setkání se Sobotkou na palubě Zemáku…

Robert Břešťan: No a pokud máš pravdu, Eriku, neměl by nakonec Zeman dost drzosti (či jak to nazvat) na to, aby tedy Sobotku (když vyhraje volby) obešel a premiérem jmenoval podle vzoru Rusnok někoho úplně jiného?

Erik Tabery: Je to možné, a právě proto by měl Sobotka ve správnou chvíli ukázat i sílu a přestat ustupovat. Brzy nebude kam.

Marek Švehla: Může tohle ČSSD přestát v dnešní podobě? Podle mě těžko. Pokud to Hašek a spol. přetlačí zemanovským směrem, iluze o státotvorné straně pevně posazené na ideálech budou definitivně pryč a s nimi i lidé, kteří s těmito iluzemi žili.

Jindřich Šídlo: Mě tedy ještě poněkud překvapuje, že si snad Michal Hašek neuvědomuje, jakou roli v tom celém příběhu hraje. A že se ho prezident v případě, že už ho nebude potřebovat, zbaví úplně stejně.

Erik Tabery: Je to tak, stačí si vzpomenout na vztah Zeman–Paroubek. Hašek teď sehrává úlohu užitečného idiota, jen to neví. Anebo ví a je mu to jedno. K Markově poznámce, problém ČSSD je, že jsou v ní dvě křídla, která mají k sobě dál než třeba ODS a TOP 09, to je bude pořád táhnout dolů a ničit. Podle mě ale nikdo nenajde odvahu založit nový projekt. Haškovi stačí škodit, to je příjemná pozice, a Sobotka věří, že to utáhne. Navíc je tu strach odejít z velké strany a riskovat neúspěch. Řečeno s Viktorem Dykem: Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!

Robert Břešťan: Viz LEV 21.

Jindřich Šídlo: Jenže Zeman nezahynul, že ne?

Erik Tabery: Ale zahynul. Ve stranické politice skončil a jeho klonostrana moc neuspěla. Faktor „prezident“ není moc opakovatelný. Podle mě spíš TOP 09 ukazuje, že za jistých okolností to jde. Chce to odvahu a trochu štěstí. Kdyby odešel Sobotka, Dienstbier, Špidla… mohlo by to vyjít, je tam nicméně mnoho „ale“.

Robert Břešťan: On Zeman nezahynul, jen se po volbě prezidenta v roce 2003 ocitl v latentním stadiu, něco jako virus, a probral se, až když našel nový hostitelský organismus.