Nechci pohodu
Písničkář Jan Burian pořád vede polemiku s pohodlným viděním světa
Spojuje břehy, které se na české scéně zdají být dlouhodobě nepřemostitelné: žánrové, generační i ty, jež vznikly v důsledku změny doby a režimu. A daří se mu to s velkou elegancí.
Už od poloviny osmdesátých let umí Jan Burian vyměnit polohu písničkáře s klavírem za experimentátora se syntezátory a novými zvuky, což pravověrné folkové publikum těžce nese. I to je jeden z důvodů, proč jednašedesátiletý Burian v minulých týdnech vydal dvojalbum Zpěvy u klavíru, jehož první část obsahuje kompletní akustickou verzi loňské syntetické desky Jak zestárnout.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
Pitva jednoho přátelství: Učíme ženy, aby se porovnávaly a předháněly
