Editorial: Za svobodný spánek

Když byl Konrad Adenauer ve dvacátých a třicátých letech starostou německého Kolína nad Rýnem, chodíval pravidelně po obědě domů na krátký spánek. Zda tak činil i v době kancléřství, to se už v jeho životopise nepsalo, ale dá se předpokládat, že starého zvyku se zbavoval jen těžko. Odpočinek v podobě spánku považoval za zásadní pro svou kondici a správné rozhodování.

Aniž by na to existoval výzkum veřejného mínění, lze se vsadit, že kdyby se dnes našel nějaký vysoce postavený politik, o kterém by se provalilo, že v poledne chodí spát, tak by to negativně ovlivnilo jeho kariéru. Možná by se do Blesku dostala fotografie takového spáče s titulkem: Lenochy tu přece nechceme!

Přitom je možné, že kdyby tak politici činili častěji, jejich rozhodování by vypadalo o dost lépe (ostatně Adenauer za sebou nechal dílo jako málokdo). Jak je patrné z článku Petra Třešňáka o spánku na str. 52–58, nedostatek spánku či nekvalitní spánek má negativní vliv na naše rozhodování. Podle měření se přitom zjistilo, že průměrná doba spánku se v západních zemích zkrátila za pouhých dvacet let o hodinu. To s sebou nese větší sklon k různým nemocem. „Chronickou nespavostí trpí přes dvacet procent populace, a spánkovou apnoí dokonce čtvrtina všech mužů,“ říká Martin Pretl, lékař z pražské Spánkové poradny.

Novináři zrovna nejsou ti, kteří by někomu měli doporučovat více času stráveného s hlavou na polštáři, protože sami odpočinek hodně šidí, ale článek kolegy Petra Třešňáka nabízí vhled do pozoruhodného světa spánku a přináší i příběhy lidí, kteří s ním z různých důvodů zápolí.

Jinak číslu samozřejmě dominují dvě největší témata současných dní (a nejen jich). A to na jedné straně postoj české vlády vůči Evropské unii a na druhé spor o míru regulace svobodného internetu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery