Josef Hrdlička (1969)
Hrdličkova poezie působí střídmě, kdesi vespod je však pevně filozoficky ukotvená. Pojmy si drží svou váhu a podstatnost. Neustále jako bychom se pohybovali na důležitém rozhraní mezi věcným a pomyslným, světem pojmenovaným a světem „dětsky“ setrvávajícím dosud beze jména. Otec, obeznámený s „tmou“ slov, mluví k synovi, pánu vezdejšího pískoviště. Jejich hlasy si odpovídají: „Opakuj nepochopitelné!“ Svou pozoruhodnou a poučenou poezii Hrdlička sebral zatím do jediné knihy, nazvané Loďstvo vyplouvá z temnot (2010). Kromě poezie se věnuje literární vědě a jeho erudice se ve verších zřetelně obráží.
Štěpán Nosek (1975)
Už ve své prvotině, příznačně nazvané Negativ (2003), projevil Štěpán Nosek smysl pro fotografický detail, periferní vidění, hru s hloubkou ostrosti, jemným osvitem, clonou, rozmlžením. V novější poezii, představené druhou sbírkou Na svobodě (2011), přibyla osobitě nahlížená konkrétnost a překvapivě věcné tóny. Vedle jemného nanášení fotografických vrstev básník někdy nechá realitu vyvstat docela bez komentáře, samu o sobě, zachycenou nemilosrdným hyperrealistickým drobnohledem jakoby z pomezí poezie. Je z toho drobný experiment, tiché zemětřesení na dně každodennosti. Skutečnost nečekaně odhalená – a tajuplnější než dřív.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
