0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Dopisy2. 12. 20125 minut

Dopisy

CHUTNÉ, VOŇAVÉ, CHEMICKÉ

RESPEKT 46/2012

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Po úvodních větách článku jsem čekala, že pan Grešík má opravdu propracovaný systém kontroly dodavatelů: totiž postavený na důvěře, osobní znalosti pěstitelů a způsobu jejich práce. To by obchodní vztahy i výsledné produkty obohatilo o další kvalitu. Zatímco nákladné testování a hledání nových toxinů v jídle neřeší příčiny jejich výskytu. Větší smysl má zkoumat půdu, ve které se potraviny pěstují.

Základem by měly být ekologické zásady zacházení s půdou. Není nejmenší důvod přidávat další tuny chemie do zemědělské krajiny a pak naříkat nad alergiemi a nemocemi z mizerného jídla. Je s podivem, že takové zemědělství je stále bráno jako standard, který si navíc sami udržujeme a hýčkáme kupováním konvenčních potravin.

Jako zákazníci a spotřebitelé máme neobyčejně silný hlas a prostřednictvím našich peněženek denně rozhodujeme o tom, o jaké zemědělce a jakou krajinu stojíme. Ostatně je to naše volba: věřit přístrojům a analytikům, že na můj stůl pustí jen dokonale prozkoumané potraviny, anebo důvěřovat sedlákovi, který miluje svou práci, pečuje o půdu a pěstuje hodnotné jídlo.

Martina Filipová

LOSNU, NEBO MAŽŇÁKA

RESPEKT 44/2012

Pan Stanislav Komárek se po nějaké době zase podíval do Číny a udělalo to na něj dojem. A vzbudilo chmury. Chceme si v Evropě udržet své penze, platy a podpory? Bez Strany euroasijské prosperity to podle všeho už brzy nepůjde. K vyváženějšímu pohledu by možná pomohlo, kdyby vzal v úvahu notoricky známé skutečnosti, jako například: a) poměry na čínském trhu práce (práce dětí, bezpečnost práce atp.); b) agresivní čínskou obchodní politiku (chování v Africe, bezohlednost vůči životnímu prostředí); c) vztah Číny k duševnímu vlastnictví (kopírování všeho druhu, nevymahatelnost práva). Než za tuto cenu, to raději opravdu korigovat své nároky…

Dále nám pan Komárek připomíná, že také do Lhasy už vede železnice. Inu, třeba z ní i Tibeťané mají radost. Lamaistická teokracie asi nebyla žádné terno, ale tu poznámku o reinkarnaci si pan Komárek klidně mohl odpustit. Ono to asi bude s těmi Tibeťany trochu zašmodrchanější. Logickou cestou by bylo, kdyby nám k tomu něco řekli oni sami, nejlépe v nějakém svobodném referendu. Před takovou nerozvážností je ovšem (a nás s nimi) Číňané spolehlivě uchrání.

S Evropou je to opravdu dost nahnuté. Dračí trůn se svým pojetím úspěchu, demokracie a práva nám jen ukazuje, kudy cesta nevede.

Josef Potoček

SLADKÝ NEPŘÍTEL

RESPEKT 43/2012

Děkuji za článek. Je jasné, že do něj nelze nacpat vše, ale chyběla mi tam spousta základních údajů. Třeba už jen to, o kterém cukru autorka píše, protože cukr obsažený třeba v rýži je pro tělo prospěšný. Nepadla zmínka o makrobiotice a vůbec východních systémech stravování a léčení, kde je cukr a jeho působení na tělo popsán a prozkoumán do detailu. Nikoli v laboratořích a vědci, ale v běžném životě a na lidech. Nezmínil se ani obyčejný selský rozum a naše babičky, které nám sladkosti zakazovaly a dávaly jen velmi zřídka a ještě s povzdechem o zkažených zubech. Regulovat konzumaci cukru shora mi přijde příslovečným házením hrachu na zeď. Škodlivost cukru, stejně jako tabáku, je přece všeobecně známá. Lidé by měli být odmalička vedeni k odpovědnosti za svůj vlastní život. Děti by se dnes ve školách měly učit daleko více o svém těle a životosprávě.

V případě cukru to bude pro Čechy, stále ještě přemýšlející komunistickým stylem „on to za mě někdo vyřeší“, opravdový oříšek. Na světě není mnoho národů, které by povýšily sladké jídlo na hlavní chod oběda a tvrdily, že kojenec a malé dítě neslazený nápoj nejsou schopni vypít.

Škoda také za pomlčení o knize Cukrové trápení od Williama Duftyho. Je to dodnes vydávaný bestseller, přeložený do mnoha jazyků. Vyšla už v roce 1975 (česky 1998) a popisuje nejen působení cukru na lidský organismus, ale uvádí i zajímavé historické kontexty. Mimochodem, v ní se rychlost návykovosti cukru srovnává s tvrdými drogami.

Trefa do černého je působení cukru na děti. Mnoho osvícených už léta tvrdě naráží, kdykoli se snaží dát do souvislosti poruchy chování dětí s konzumací cukru. Opět se jedná o selský rozum, kde není potřeba vědeckých výzkumů. Už víme, jak cukr v těle funguje, víme, že dětský organismus je velmi citlivý, a víme, že cukr konzumujeme v nepřiměřených dávkách. Jak to asi může dopadnout, je věc jednoduchých počtů.

K poslednímu odstavci, kde se cukrová lobby popisuje jako mocná skupina ovládající nás i instituce, které by měly chránit naše zájmy, jen tolik: kde je poptávka, je také nabídka. Dokud se člověk bude chtít nechat klamat, užívat si rychlých a dostupných slastí, nestarat se o své tělo a životní prostředí, nepřemýšlet v horizontu pár dní, delegovat odpovědnost na úředníky a politiky, pak se bude dařit všem, kdo mu takový život dopřejí.

Lenka Vavrušová

 

OPRAVA

V minulém čísle se při zanášení korektur do glosy Nepříjemná volba vloudila chyba, která zcela změnila smysl věty. Správně měla znít: „…kdy je význam kvalitní diplomacie vzhledem k evropskému dění (debata o rozpočtu, o fiskální unii a dalším propojení EU), ale i k událostem ve světě (například ohrožení Izraele) naprosto zásadní pro naši budoucnost.“

Za chybu se čtenářům omlouváme.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].