Ve své věčné mikině s kapucí, kapsáčích a s hnízdem na hlavě vypadá o dost mladší, než ve skutečnosti je. Skoro se nechce věřit, že film Je třeba zabít Sekala, za který získal rekordních a zřejmě nepřekonatelných deset Českých lvů, natočil už před patnácti lety. Když pětapadesátiletý režisér Vladimír Michálek v poslední době vypráví o čtyřicátnících a třicátnících, dívá se na své hrdiny z odstupu a s mírně znechuceným zrakem. Z „otcovské“ pozice mu připadají jako nedospělí fňukalové, kteří se nedovedou postavit problémům čelem.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Inzerce • Předplatitelům reklamu nezobrazujeme