74 A R16 2012
74 A R16 2012 • Autor: Respekt

Představte si jednoduchý web, který umí třídit veřejné zakázky, třeba ty zadané pražským magistrátem za vlády Pavla Béma bez výběrového řízení. Seřadí je od největší po nejmenší a hned uvidíme vítěze: ekonomický software za víc než půl miliardy korun dodaný jihlavskou firmou Gordic. Jiná aplikace by například umožnila sledovat, jak se společně s politiky stěhují z úřadu na úřad nejúspěšnější dodavatelé. Způsobů využití se nabízí víc než dost.

Neřeš, nepátrej

Když si uvědomíme, co všechno by mohl důsledně uplatňovaný princip „otevřených dat“ v Česku změnit, pochopíme, proč je tak těžké ho prosadit. V týdnu před Velikonocemi však svitla naděje na změnu. Vláda Petra Nečase schválila dokument (bit.ly/ogpcz),v němž se zavázala, že do konce roku zpřístupní deset nejdůležitějších státem spravovaných databází: například evidenci veřejných zakázek, kompletní výsledky všech voleb, registr rozpracovaných zákonů, účetnictví státu nebo data o financování politických stran.

Mnohá z těchto dat už sice na internetu jsou, nikoli však v podobě, která by umožnila programátorům – nebo komukoli jinému – s nimi pohodlně pracovat. Instituce dávají na web často nekvalitně naskenované papíry nebo neúplné tabulky plné chyb a překlepů. Když například úředník zvyklý pracovat ještě s psacím strojem napíše do formuláře „Praha lO“ místo „Praha 10“, počítač to zmate. Nebo jiný příklad: až u poloviny všech záznamů v registru veřejných zakázek v současnosti chybí identifikační číslo (IČ) vítězné firmy. Propojit registr například s obchodním rejstříkem je proto krajně obtížné.

A když v on-line evidenci smluv pražského magistrátu začneme pátrat po zakázce pro firmu Gordic zmíněné v úvodu (zastupitelstvem ji několik týdnů před volbami v roce 2010 protlačil Milan Richter, tehdejší náměstek primátora pro informatiku a boj proti korupci), zjistíme, že zrovna smlouvy Gordiku z roku 2010 v této databázi chybějí. Kdo si je chce prostudovat, musí si na magistrát dojít osobně a doufat, že dostane šanci alespoň do nich nahlédnout.

Británie a USA vyhlásily otevřená data za nejvyšší prioritu už před několika lety (viz např. Respekt 17/2010). Následuje je padesát zemí, které se nyní společně s námi připojují k iniciativě Opengovpartnership.org. Avšak Slovensko, Mexiko, Keňa či Brazílie jdou ve svých závazcích podstatně dál než Česko. Stát už podle nich nemá poskytovat občanům informace o svém fungování na vyžádání, ale vše, co není tajné, zveřejňovat automaticky tak, aby se v tom snadno vyznali lidé i počítače. Vlády si od toho slibují úspory i snížení korupce. Chtějí do kontroly státního aparátu co nejvíc zapojit občany, využít jejich nápadů.

Otevírají se tu také podnikatelské příležitosti. Třeba britský obchodní rejstřík nabízí za poplatek neomezený strojový přístup k datům komerčním firmám, které pak kolem něj budují různé služby. Jejich zákazníkům například e-mailem přijde upozornění, když se v obchodním rejstříku změní záznam o firmě, s níž obchodují.

Upletou si bič?

Jiří Skuhrovec, doktorand z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, pracuje společně se dvěma kolegy druhým rokem na projektu zIndex.cz. Cílem je právě zprůhlednění a interpretace dat o veřejných zakázkách. Místo aby se zabývali jejich analýzou, věnují však mladí ekonomové většinu svého času opravování chyb po úřednících. „Pokud začnou úřady svá data opravdu důsledně zveřejňovat, upletou si na sebe obrovský bič. Vyjde najevo, jaký chaos v registrech panuje. Jestliže to instituce donutí, aby si v datech udělaly pořádek, bude to skvělé. V tom bych viděl ještě větší přínos než v možnosti vytvářet nad vládními databázemi různé aplikace pro občany,“ říká doktorand.

Střízlivě hodnotí vládní slib také internetový podnikatel a provozovatel webu Datablog.cz Michal Berg. Právě on společně s dalšími zástupci neziskové a akademické sféry nový přístup k digitálním informacím do akčního plánu Nečasova kabinetu prosadil: „Klíčové bude, jaká bude politická snaha překonávat bariéry na jednotlivých úřadech. I v Británii si museli lidé z digitálního týmu premiéra Camerona, který tato opatření zaváděl, mnohokrát vyslechnout stížnosti, že ,něco nejde‘.“ Česká vládní deklarace neobsahuje žádný mechanismus, jak plnění akčního plánu zkontrolovat. Vláda jen napřesrok provede „sebehodnocení“. Nakročila tedy správným směrem, není ale vůbec jisté, kdy, jak a zda vůbec došlápne.

Poptávka po kvalitních datech přitom i u nás sílí. Jak komplikovaná je cesta k nim, ilustruje příběh českého obchodního rejstříku. Letos na jaře prošel proměnou za 80 milionů korun. Na poměry českého internetu astronomickou sumu utratilo ministerstvo spravedlnosti za novou techniku, písmo a barvičky na webových stránkách. To hlavní, data v rejstříku obsažená, však zůstalo beze změny. České firmy, které je chtějí využívat, je z vládních serverů dál po nocích stahují na vlastní počítače, teprve pak je opravují a třídí. O výsledky je potom značný zájem – mimo jiné ze strany úřadů, které si ve vlastních databázích neumějí udělat pořádek. Platit za ně jsou ochotní také detektivové protikorupční policie či analytici tajných služeb.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte