Lékaři vyjadřují téma systémové. V lidské skupině se obvykle (podle teorie skupinové analýzy) objeví „mluvčí tématu“ a ten zaměstnává skupinu tak dlouho, dokud není zničen jakožto „obětní beránek“ – anebo dokud skupina nepozná, že vyjadřuje něco za všechny.
Může to tak být i ve velké společnosti?
Archetypální hrdina
Všimněme si obliby nemocničních televizních seriálů. Tyto opusy jsou masám tím, čím byl rytířský epos a předtím hrdinové příběhů prvobytných. Nemocnice je lidský kmen, pacient je zakletou princeznou a lékař činí to, co dříve hrdina: nasadí vlastní život (slouží bez oddechu přes hranici sebeničení) a zabije draka (nemoc). Zachraňuje tělo i duši a splňuje lidskou touhu po spasení. K hrdinovi patří sebeobětování, jinak není archetypální obraz úplný.
Člověk touží po uzdravení těla, duše, ducha i vztahů – a televizní pohádka takové pozemské spasení naplňuje. I definice světové organizace WHO jako by čerpala z archetypu: zdraví je definováno jako stav naprostého fyzického, psychického a sociálního blaha (je toto možné déle než chvíli?).
Nemoc těla vyjadřuje i trápení duše: neschopnost porozumět vlastním vnitřním přáním, odmítání nebo vylučování mezilidské, ztrátu naděje. Poruchy na hranici duše a těla, poruchy psychosomatické, jsou nyní četné. Souvisí to s necitlivostí člověka k přírodě i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
