Kultura Knihy

Darda

62B_R-48_2011_s.jpg
62B_R-48_2011_s.jpg

V Čechovově hře Racek se Trigorin rmoutí nad svými texty a nad ohlasem na ně: „Ano je to milé, talentované… Milé, ale do Tolstého to má daleko,“ cituje své milé Nině Zarečné, co se říká a píše o jeho knihách. Trigorin je takzvaně slušný spisovatel se slušným ohlasem. Chtěl by však víc. Pozice Ireny Douskové (47) tomu není nepodobná a v její nové knize, románu Darda, se nikoli náhodou – a bohužel – vyskytují i partie, v nichž si postavy stěžují na reflexi svého díla, přijdou si nedoceněné.

Reklama
Reklama

Z dosavadních osmi autorčiných knih dosáhly suverénně největší obliby její romány Hrdý BudžesOněgin byl Rusák (naopak Douskové povídkové svazky vycházejí bez většího povšimnutí). Novinka Darda na oba ty bestsellery navazuje hlavní postavou Heleny, která v Budžesovi byla žákyní školou povinnou a v Oněginovi gymnazistkou. Nyní je vypravěčka Helena čtyřicátnicí, herečkou, matkou dvou dětí, rozvádějící se ženou, která k tomu všemu ještě podstupuje léčbu rakoviny.

Své nejlepší a nejoblíbenější prózy Dousková postavila na symbióze a konfrontaci malých a velkých dějin, konkrétně na vzpomínkách na dětství a dospívání během normalizace. V Dardě se Helena pohybuje v aktuální současnosti, vypravěčka přímo zmiňuje některé politické události uplynulých měsíců. Dějinný rozměr je zde zaznamenán víceméně publicisticky, všechno to dění v knize je až příliš aktuální, moc živé, je to příběh z těchto dnů a nejspíš hlavně pro tyto dny. V trilogii bude Darda vnímána asi jako únosný apendix. Středobodem všeho zde už zkrátka není Helena v dějinách, tedy dítě a specifická absurdita doby, nýbrž Helena coby člověk v určité fázi biologického a sociálního života, ve středním věku, kdy je konfrontována s dospívajícími dětmi a s náročnými dávkami existenčních, vztahových a zdravotních trablů. Už to není – jako v Budžesovi a Oněginovi – taková sranda. Ale tak se to může dít a děje prakticky kdykoli. V tomhle ohledu je Darda prózou víceméně běžnou. Co do literární kvality je pak lepším průměrem v soudobé české produkci. Specifikem a čtenářsky vděčným a posilujícím momentem je Helenina statečnost, s níž se staví zhoubné nemoci; činí tak bez patosu, ale také bez fňukání, s otevřeným koncem.

Irena Dousková se nedávno v televizním interview zařekla, že v Dardě se s postavou Heleny definitivně rozloučila. Bylo by to dobré pro ni jako autorku i pro postavu Heleny. Ta v české literatuře zůstane zanesena hlavně jako dítě.

Autor je redaktorem MF DNES.

Irena Dousková: Darda

Druhé město, 196 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte