Když v lednu 2006 padla levicová vláda Romana Prodiho, pravicový poslanec Nino Strano si přímo v parlamentu otevřel láhev sektu a zajídal ho plátkem boloňského salámu mortadella – tak totiž pravice nazývala Prodiho kvůli jeho údajně nevýrazné tváři a projevu.
Pravice jásala a o tři měsíce později Silvio Berlusconi a jeho spojenec Liga severu získali ve volbách největší parlamentní většinu v dějinách italské republiky. „Přineseme Itálii modernizaci a zásadní reformy, na které čeká už 40 let,“ prohlásil tehdy Berlusconi. Byly to prázdné sliby a minulý týden pod tlakem paniky na finančních trzích Berlusconi fakticky padl. Jenže není co slavit. „Řítíme se do propasti, proboha udělejte s tím něco,“ volala na adresu politiků předsedkyně Svazu průmyslu Emma Marcegagliová.
Běžným Italům však ještě pořád úplně nedochází, v jaké situaci se země ocitla. „Ještě v červnu vláda tvrdila, že Itálie vychází z krize rychleji a lépe než ostatní země, a teď nám najednou v televizi kdekdo říká, že můžeme skončit jako Řecko. Až vyjde najevo, jaká úsporná opatření nás čekají, začne bouře,“ říká politolog Angelo Panebianco.
První náznak si minulý týden užili cestující v římském metru. Strojvedoucí zahájili hodinovou neohlášenou stávku, formálně na protest…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
