Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Vzpoura detektiva Mazánka

Dalšího vyšetřovatele korupce postihla záhadná nemoc, léčba stále zůstává na ministru spravedlnosti

17A_jaros_R40_2011_s.jpg
17A_jaros_R40_2011_s.jpg

Tu horu papírů ani nešlo pobrat. Když před měsícem detektiv Jiří Mazánek, klíčový vyšetřovatel případu proslulé korupce a pletich při nákupu letadel CASA, zaklepal na dveře svého šéfa, sotva mu přes ně bylo vidět do tváře. Detektiv se ale tentokrát rozhodně nepřišel podělit o radost z úspěšně vyřešeného případu. Spíše naopak, rozrušený muž hodil obrovský fascikl šéfovi pod nohy a začal křičet, že „má všeho dost“. Poté suše oznámil, že odchází na nemocenskou, vypnul si telefon a od té doby ho v práci nikdo nespatřil.

V krátké době jde v centrále pražské protikorupční policie už o druhé podobné onemocnění. Před detektivem Mazánkem postihlo i jeho kolegu Františka Zahálku, který byl na stopě velkolepé korupce v jiné armádní zakázce, nákupu obrněnců Pandur. Je to záhada: neznámá choroba zásadně útočí na policisty, kteří rozplétají ty nejzávažnější korupční případy. Vzhledem k tomu, že jejich onemocnění pak vždy důležité vyšetřování paralyzuje, nabízí se podezření, zda detektivové nejdou na ruku zločincům. Tentokrát je to však složitější: ukazuje se totiž, že jde o zásadní selhání složitého justičního systému, který přitom zdejší veřejnost bytostně potřebuje ke své ochraně. 

Sbohem pandury

František Zahálka rozhodně nepůsobí jako nemocný muž. Uvolněně sedí v jedné z nudlovitých kanceláří protikorupční policie a sem tam se mu mihne na tváři úsměv. I když se elitní vyšetřovatel po šesti týdnech nemocenské vrátil do práce a opět by se tak mohl pustit do vyšetřování svého „životního případu“ jménem pandury, k ničemu podobnému se nechystá. Po deseti letech u protikorupční policie a šestnácti letech ve sboru totiž právě podal výpověď a teď poprvé se o tom rozhodl veřejně promluvit. „Nemoc za tím rozhodně není,“ říká detektiv a jeho tvář v ten moment sevře vážný výraz.

Reklama
Reklama

17C_R40_2011_s.jpg
17C_R40_2011_s.jpg
Klíč k pochopení detektivových slov leží ve čtyři měsíce staré události, která zcela nečekaně zasáhla do jeho práce. Právě tehdy totiž uniklo do českých médií jméno utajeného a korunního svědka případu pandurů Stephana Szücse a s ním i jeho výbušná výpověď. Szücs tehdy uvedl, že tendr na nákup pro armádu předražených obrněnců provázela žádost lobbisty Marka Dalíka o půlmiliardový úplatek za prosazení nákupu pandurů ve vládě u jeho přítele a premiéra Mirka Topolánka.

Šlo o průlomové svědectví, které mohlo detektiva Zahálku a jeho několikahlavý tým výrazně posunout ve vyšetřování. Do té doby měl totiž o korupci indicie jen ve formě neurčitých náznaků, teď poprvé to ale přímo do protokolu řekl její očitý svědek a slíbil, že to zopakuje i před případným soudem.

Poté, co se ale Szücsovo jméno včetně jeho fotografie a svědectví objevilo v médiích, dostal utajený svědek strach o své bezpečí, začal brát výpověď zpět a ukryl se. Od toho momentu už nikdo další nechtěl do protokolu nic, co by mohlo korupci objasnit, sdělit. „Po tom provalu se řada lidí samozřejmě začala bát, že dopadnou stejně. Že někdo zjistí jejich totožnost, že se jim bude mstít,“ vysvětluje Zahálka.

Slibně rozjeté vyšetřování proto začalo hodně drhnout. Sám detektiv se přitom ocitl ve zcela nečekané situaci, vzhledem k tomu, že ke Szücsově výpovědi měl přístup jen on, jeden člověk z Nejvyššího státního zastupitelství a čtyři lidé z Vrchního státního zastupitelství v Praze, logicky spadl do skupiny podezřelých, kteří mohli za provalem být. Místo práce na svém případu tak musel začít chodit na výslechy a samotné vyšetřování kvůli tomu ještě víc vázlo.

Stále neukončené pátrání po pachatelích úniku, které od začátku vede konkurenční Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, sice nikdy na Zahálku neukázalo a ani nyní tomu nic nenasvědčuje, detektiv však podle svých kolegů začal postupně propadat pocitu, že případ už nikdy nelze úspěšně dotáhnout do konce. Nejdřív proto odešel na nemocenskou, protože ale u něj negativní přesvědčení převážilo, řady policie nyní úplně opustil.

17B_R40_2011_s.jpg
17B_R40_2011_s.jpg
A teď zase od nuly

Nejde přitom jen o frustraci ze zmiňovaného provalu informací. Odchody detektivů na nečekané nemocenské totiž podle samotných kriminalistů souvisejí především s ministrem spravedlnosti opakovaně avizovanou, dosud však neuskutečněnou změnou v čele pražského vrchního státního zastupitelství, které je ve zdejším represivním systému právě tou institucí, jež určuje, zda nějaká korupce bude, či nebude vyšetřena. Policie sice provádí pátrání a dokazování, žalobci, kteří její práci dozorují, ho ale kdykoli mohou zastavit. Anebo naopak policii popohánět k co největší aktivitě a tím i úspěšnosti.

Jenže právě k tomu druhému, tvrdí policisté, tu už roky nedochází. Detektivové místo toho současné špičky žalobců obviňují, že jim ve vyšetřování opakovaně brání. Nejde o nějaké nekonkrétní pomluvy: byli to právě pražští žalobci, kdo nedávno prostřednictvím tajného a později na veřejnost uniklého dokumentu č. 1439 zastavili vyšetřování možné korupce bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila, a to i přesto, že ho policie chtěla začít vyšetřovat. A zároveň podobně zasáhli do rozpletení sedmimiliardového tunelu v IPB.

Po provalu v případě pandurů vedou stopy opět do kanceláří na vrchním státním zastupitelství a mezi policisty a žalobci se rozhostila taková nedůvěra, že policisté – jako nejdřív detektiv Zahálka a nyní i vyšetřovatel Mazánek – raději před nimi důležité výslechy tají nebo je přesouvají do doby, až dojde mezi žalobci ke změně, kterou symbolizuje především odvolání vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly a jeho náměstka Libora Grygárka. Právě je totiž detektivové podezírají, že vyšetřování korupce zásadně komplikují.

17D_R40_2011_s.jpg
17D_R40_2011_s.jpg
Právě jednou z cest, jak do té doby zákonně omezit spolupráci, je neplánovaně onemocnět, k čemuž také dochází. Detektiv Mazánek má dnes vypnutý telefon, ale jeho kolegové pod podmínkou anonymity prozrazují, že i jeho výše popsanému výbuchu předcházelo to, o čem všichni mluví: nařízení od žalobců, jehož smyslem bylo zabrzdit jeho práci.

„Tým Pandury doplníme jiným zkušeným policistou, jsme schopni vyšetřování dovést do konce,“ ujišťuje šéf protikorupční policie Tomáš Martinec. „A kdyby měla u někoho nemoc trvat dlouho, bude ve věci pokračovat další vyšetřovatel.“ To je ale velmi sporné. Detektivové Zahálka a Mazánek jsou totiž v tuto chvíli v podstatě nenahraditelní. Oba vedli svá vyšetřování od počátku, byli u všech výslechů, znají všechny souvislosti a bez jejich spolupráce se vše vrací na začátek.

Vyřešit problém

Když na začátku letošního roku nastoupil do své funkce nový nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, jako svoji prioritu oznámil úkol oddělit práci svých kolegů od vlivu mocných politiků. Po éře jeho předchůdkyně Renaty Vesecké, která šla politikům okatě na ruku a zarazila vyšetřování případů, jež by je mohly ohrožovat, to koneckonců ani jinak nešlo.

Vzhledem k tomu, že Zeman měl podporu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) a s ním i zbytku vlády včetně opoziční ČSSD, vypadalo to, že rychlé změně nemůže nic stát v cestě. Zvlášť když Zeman svoje slova začal skutečně realizovat: nejdřív vrátil do úřadu všechny nezávislé žalobce, které Vesecká odstavila, a pak ministru Pospíšilovi navrhl odvolání pražského vrchního žalobce Rampuly. Svoji žádost podepřel detailním osmnáctistránkovým dokumentem, kde na konkrétních případech dokládal, jak tu Rampulův úřad dosud brzdil vyšetřování korupce.

Právě se změnou na vrchním zastupitelství přitom Zeman spojil rozhýbání boje s korupcí. Jenže spousta zdejších politiků má s příchodem nového nezávislého žalobce hodně co ztratit a čas ukázal, že změna naráží na tuhý odpor.

Nejde jen o přímé krytí korupce. Často mohou být ve hře subtilnější vztahy, kdy vrchní státní zastupitelství může politikům pomoci vyřešit problém, jenž by je v budoucnu mohl dostat v médiích do špatného světla. Podle informací Respektu například nedávno vrchní státní zastupitelství vstoupilo do hry ve věci ministra financí a místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, kterého policie chtěla začít prověřovat ve známé kauze předraženého českého předsednictví EU.

Vedle pátrání po tom, proč došlo pod jeho kolegou Alexandrem Vondrou (ODS) k tak velkému plýtvání veřejnými penězi a jestli část z nich neskončila na soukromých kontech, se totiž protikorupční detektivové začali zabývat i tím, zda ministr financí Kalousek nezneužil v rámci politického boje svého exkluzivního postavení (šlo o to, že letos v únoru nechal na tiskovce zveřejnit soukromé bankovní údaje pořadatele předsednictví, majitele firmy ProMoPro a Vondrova „člověka“ Jaroslava Veselého, který pak na něj za to podal trestní oznámení).

I když policisté kvůli tomu chtěli začít ministra Kalouska a jeho podřízeného, šéfa Finančního analytického útvaru ministerstva Milana Cícera prověřovat s podezřením na neoprávněné nakládání s osobními údaji, vyšetřování nakonec skončilo dřív, než mohlo začít.

Víte, o koho jde?

V momentu, kdy policisté chtěli proti ministrovi zahájit konkrétní úkony v trestním řízení, totiž do věci vstoupil dozorový státní zástupce na Praze 1 Jiří Valsamis a zakázal jim to. „Zrušil jsem to, protože jsem měl na věc jiný právní názor, na rozdíl od policie jsem v tom neviděl takovou společenskou závažnost,“ vysvětluje žalobce Valsamis. O tom není sporu: z ministrovy strany skutečně nešlo o žádné vážné provinění, a protože zároveň Úřad pro ochranu osobních údajů mu už za tu samou věc vyměřil osmdesátitisícovou pokutu, mohl státní zástupce nesouhlasit s jeho dalším stíháním.

Vyloučit ale nyní nelze ani druhou možnost, a sice že žalobce jednal pod tlakem svých nadřízených. Jak se totiž nyní ukazuje, Valsamisovu rozhodnutí předcházela neveřejná schůzka v kanceláři náměstka vrchního žalobce Grygárka s šéfem protikorupční policie Tomášem Martincem. Podle informací Respektu na ní měl Grygárek Martincovi sdělit, ať si policie dobře promyslí, do čeho se pustila, a uvědomí si, o koho v případu jde.

Grygárek schůzku popírá: „Pana Martince jsem se neptal a rovněž jsem neintervenoval.“ Ředitel Martinec tvrdí, že k jednání došlo, ale žádný tlak na zastavení vyšetřování na něm nezaznamenal. „Byla vznesena otázka, jestli jsme přesvědčení, že úkony, které jsme zahájili, jsou v pořádku, a jestli v tom spatřujeme tu skutkovou podstatu trestného činu. Řekl jsem, že trváme na svém, a tím to skončilo,“ sděluje Martinec.

Faktem je, že Tomáš Martinec na své lidi po jednání nijak netlačil a nechal je věc dál vyšetřovat až do stopky dozorujícího žalobce. „Jednal jsem sám za sebe. Pan Grygárek ani nikdo další po mně nic nechtěl,“ zdůrazňuje žalobce Valsamis. A podobně reaguje i ministr Kalousek. „S nikým jsem o tom nemluvil,“ říká Kalousek. „Naopak obvinění jsem považoval za natolik absurdní, že jsem se na trestní stíhání těšil.“

Nejde tu ale ani tak o podstatu trestného činu, problém je především v samotné schůzce. Zjišťování detailů z vyšetřování, které Grygárek neměl ze své pozice vůbec na starosti, je totiž hodně mimo pravidla hry. „S policisty by měl komunikovat výhradně dozorový státní zástupce. Je krajně nestandardní, když informace požaduje nadřízený žalobce, jemuž případ věcně nepřísluší,“ tvrdí mluvčí Unie státních zástupců ČR Jan Lata. Právě podobnými „drobnými“ intervencemi – o nichž ani někdy nemusí politici dopředu vědět – jim může být náměstek Grygárek a další lidé v čele vrchního zastupitelství dlouhodobě užitečný.

Ne všichni detektivové totiž dokážou projevit podobnou odolnost jako v tomto konkrétním případě ředitel Martinec. V nestabilním prostředí, kde se policejní špičky střídají každý rok a o jmenování jejich nástupců rozhodují zase politici, totiž často stačí jen náznak k tomu, že vysoce postavený žalobce s pověstí muže s politickými vazbami se začne o konkrétní případ zajímat. Policie to pak mnohdy přečte jako jasný signál, že tu není poptávka, aby se věc skutečně dotáhla do konce, a postupně ji proto sama zahraje do autu.

Před kongresem

V tomto světle je nutné připomenout, že premiér Petr Nečas (ODS) ani šéf justice Pospíšil až dosud s výměnou žalobce Rampuly a tím pádem i Libora Grygárka příliš nepospíchali. Ministr spravedlnosti sice po čtyřech měsících posuzování nakonec vyhověl v létě žádosti Pavla Zemana na Rampulovo odvolání, ten se však proti tomu vzápětí odvolal a jeho výhradami se nyní zabývá ministrova komise.

Její členové mimo záznam trvají na tom, že důvody pro Rampulovu výměnu jsou pádné, konečný verdikt ale zatím nepadl a není zřejmé, kdy k tomu dojde. Do doby, než se tak stane, Rampula ze zákona dál zůstává v úřadu. „Stanovisko dáme ministrovi v nejbližší době,“ říká šéf komise František Korbel. Pospíšilovo rozhodnutí přitom bude jedno z nejtěžších v jeho politické kariéře. On i premiér jsou totiž už delší dobu pod tlakem části domovské ODS, aby se za žalobce postavili.

Rampulův konec si nepřejí především silné regiony ODS, jako je Praha nebo severní Morava, kde se vyšetřuje řada korupčních kauz a s nimi spojení neprůhlední podnikatelé. Výměna na postu vrchního žalobce přitom pro ně v tomto směru představuje silné ohrožení: šéfžalobce Zeman se netají tím, že by chtěl na jeho místo prosadit silnou a nezávislou osobnost a právě ta by mohla v mnoha případech skomírající vyšetřování konečně rozjet. Riziko, že kvůli tomu uvízne v síti několik velkých ryb, je proto značné.

Jako příklad mohou sloužit kauzy známého pražského lobbisty Romana Janouška (podle České pozice s ním před časem náměstek Grygárek jednal v Karlových Varech, aniž by bylo jasné o čem) nebo už jednou zastavené vyšetřování bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila. „To je naprostý nesmysl, ohledně pana Rampuly na nikoho netlačím,“ tvrdí místopředseda Drobil. Zda tedy podporuje jeho výměnu, nicméně už politik upřesnit nechce. A stejně mluví i další špičky ODS. „Nepřísluší mi vyslovovat, zda má být pan Rampula odvolán či ne,“ říká premiér Nečas a podobně reagují i koaliční politici. „Názor na to samozřejmě mám, ale nebudu ho sdělovat a tím tak rozhodování ovlivňovat. Personální změny jsou v kompetenci ministra spravedlnosti,“ říká místopředseda TOP 09 Kalousek.

Ovlivňování se nicméně šéf justice tak jako tak nevyhne. Vzhledem k tomu, že na konci října se uskuteční kongres ODS, jenž by se v krajním případě mohl proměnit i na volební, premiér ani ministr spravedlnosti, kteří sice v žádných neprůhledných aktivitách nefigurují, kolem výměny žalobce stále složitě manévrují.

Oba totiž nutně potřebují podporu i z těch regionů, jež zároveň nechtějí změnu na vrchním zastupitelství. A právě o tu by je nyní mohl radikální řez připravit. Ministr Pospíšil každopádně podobné taktizování veřejně odmítá. „Na důvodech, proč jsem pana Rampulu odvolal, dál trvám,“ sděluje ministr. Zda jeho konečný verdikt padne do kongresu ODS, nicméně stále není jasné.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora

kundra 300
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1572
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte