Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Solidní sezonní práce

Předloňský román Francouzky Delphine de Vigan (1966)

Ani později, ani jinde

se takzvaně dobře čte, nic nebrání jeho zhltnutí ani v rušivých velkoměstských dopravních prostředcích. Není to jen proto, že autorčin styl má blízko k tomu filmovému vidění, v němž děje chtějí být v permanentním pohybu, bez „zbytečného“ prodlévání. Přímočaré přístupnosti pochopitelně napomáhá i to, že dvěma hlavními hrdiny jsou naši současníci, muž a žena v mladším středním věku, s problémy a pocity, které mají velmi blízko k tomu, co sami zde můžeme zažívat. Čistě hypoteticky: ten příběh z Paříže by se dal – po úpravě některých reálií – dobře přenést třeba do dnešní Prahy. Dobová senzitivita se totiž stále více internacionalizuje.

Ale konkrétněji: Paříž, 20. května, všední den. Sledujeme pohyb dvou postav. Vdovy a matky tří dětí Mathildy, která pracuje v marketingovém oddělení potravinářského komplexu, a Thibaulta, jenž autem křižuje město coby pohotovostní lékař. Oba vstupují do věku osobní usmýkanosti, v němž však zdaleka ještě nemají právo vypnout, nebýt produktivní. Energeticky a citově vysátá ekonomka Mathilda se k 20. květnu iracionálně upíná proto, že před pár týdny zašla k věštkyni a ta jí předpověděla, že ten den se zjeví nový muž jejího života. Thibault se 20. května rozejde s chladnou kastrující krasavicí Lilou, aby si udržel důstojnost a naději, že potká ženu, pro niž intimita bude znamenat víc než jen tělesný akt. Thibault ten den bilancuje, kdežto Mathilda zažívá další kapitolu drsné šikany na pracovišti. Autorka k sobě umně nechá obě postavy přiblížit, potkají se v ulicích Paříže, ale neseznámí se. Delphine de Vigan s postavami soucítí, ale zachovává věcnost a pravděpodobnost, nevolí líbivé řešení.

Její výsek, který časově zabírá delší úsek než vytyčený den, neboť píše i o minulosti figur, se více zaměřuje na Mathildu. Ta jí skýtá bohatší životní materii a líčí ji jako objekt (a oběť) manažerských mechanismů. Ty má autorka výtečně přečtené; sama dvacet let pracovala v jedné takové společnosti. Kdežto lékař Thibault potkává lidi v situacích, kdy všeobecnému požadavku na efektivitu nejsou momentálně nebo už vůbec schopni dostát.

Literárně nejde o žádnou událost, nýbrž o velmi solidní aktuální produkci. Možná právě takovéhle prózy jednou poslouží jako dobrý studijní materiál k analýzám, jak (smutně) žili lidé v západní Evropě na počátku jedenadvacátého století.

Autor je redaktorem MF Dnes.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].