Do nitra bídy
Slovenský starosta organizuje turistické výlety do romské osady za svými humny
Dejte nám deset eur a můžete se zblízka podívat až pod pokličku lidem, kteří živoří na samém dně společnosti. Přesně tenhle nápad dostal letos na jaře tváří v tvář katastrofální situaci slovenských Romů starosta tatranské obce Velká Lomnice Peter Duda. Jeho ves sousedí s romskou osadou Nový Dvůr a proměna zbídačené kolonie v turistickou destinaci má podle vedení obce sousedům pomoci odrazit se od dna.
Nový Dvůr, čítající zhruba 1700 obyvatel, se nijak neliší od situace ve zhruba šesti stovkách podobných míst na Slovensku. Zdejší komunita žije zcela oddělená od většinové populace, napětí mezi Romy a bílými by se dalo krájet, drtivý podíl dospělých nemá práci, chybí tu kanalizace, vodovod, cesty i veřejné osvětlení. Informace o tom, že právě sem budou od července organizovaně vyrážet spokojení výletníci z celého Slovenska, vyvolala bouři napříč slovenskými i českými médii. Kritici poukazují na to, že radnice chce místo sociální pomoci vydělávat na utrpení sousedů, na němž mají lví podíl léta diskriminace a bezradného vztahu státu k romské menšině. Místní naopak v příchodu turistů vidí šanci upozornit na problémy osady a sehnat peníze na jejich řešení.
„Jen ať ta špína vyplave na povrch a turisti o tom řeknou ostatním. Potom se snad vláda konečně probudí a uvolní nějaké peníze,“ tvrdí Lucia Horváthová (30), která v osadě bydlí a pracovala zde jako terénní sociální pracovnice.
Na tomto místě je nutné připomenout, že situace ve slovenských osadách je mnohem horší, než je tomu v Česku, kde Romové žijí převážně ve městech. Osady, které byly původně součástí obcí, Slováci ve 40. letech přesunuli někdy i několik kilometrů za jejich hranice a zcela je odřízli od civilizace. „Drtivá část romské inteligence navíc po válce Slovensko opustila,“ vysvětluje Michal Schuster z brněnského Muzea romské kultury. U našich sousedů ale zároveň žije celoevropsky nejvíce Romů na počet obyvatel, tvoří okolo 10 % populace. Většina žije z před pár lety drasticky zkrácených dávek, dětem se nedostává vzdělání a šance vystoupit z bludného kruhu je minimální. Vláda není schopna řešit izolaci Romů ani jejich konflikty s většinovou populací. Některé obce se nedávno rozhodly řešit problémy se soužitím obou komunit tak, že Romy obehnaly betonovými zdmi.
Z takto zoufalé situace v únoru vzešel plán starosty Petera Dudy. „Spontánně mě to napadlo během zasedání komise pro rozvoj turistického ruchu. Hledali jsme nějaký nový způsob, jak situaci v Novém Dvoře, která pohoršuje návštěvníky naší obce, zlepšit. Vycházel jsem ze zkušeností s etnickými výlety v zahraničí, například v beduínských osadách,“ vysvětluje Duda. Tatranský region, do kterého Velká Lomnice spadá, ročně navštíví 2,4 milionu turistů, z nichž asi třetinu tvoří cizinci.
Oslovení Romové se shodují, že sedmatřicetileý starosta do Nového Dvora několikrát týdně přijíždí a v osadě je oblíben. Nažehlený oblek, ležérní úsměv a sebejistý stisk ruky odrážejí jeho minulost manažera ve Slovenském plynárenském podniku. Ve Velké Lomnici žije nadšený lyžař a cyklista od narození, nyní i se svojí ženou a dvěma dětmi. Čtyři roky zasedal v zastupitelstvu, ale s romskou problematikou měl dosud společného pramálo. Před třemi měsíci ho ale nové křeslo starosty (za koalici SDKÚ-DS, KDH a SaS) přimělo se o tuto menšinu více zajímat – v obci Romové tvoří více než třetinu obyvatel.
A teď aktivně
„Hlavním problémem osady je, že lidé nemají práci, a tím pádem ani příjem na zabezpečení nějaké kvality života. Cítí se nepotřební,“ připomíná známou okolnost Duda. Cestu ven vidí spolu s kolegy v zastupitelstvu ve vzniku komunitního centra přímo v osadě a intenzivnějším zapojení Romů do veřejně prospěšných prací. Dva muže z osady už proto přibrali do komise pro veřejný pořádek, dalších osm se má podílet na úklidu osady i obce a snad i stavbě nového komunitního centra (Duda teprve žádá EU o dotace).
Jak do toho všeho zapadají ony exkurze? „Pro celou koncepci je klíčový prvek aktivity. V případě návštěv budou moci zatancovat nebo zahrát na hudební nástroj a prodávat rukodělné výrobky,“ vysvětluje Duda. Několik dětí z osady je už dnes zapojeno do tanečního souboru, s nímž vystupují i v zahraničí, a pár mužů hraje v kapelách. V zárodku je obnova kovářství a košíkářství, tradičních romských řemesel. „Mladí se k tomu vracejí na učilišti a v rekvalifikačních kurzech, nemají ale peníze na materiál, aby teď sami něco vyráběli,“ říká Horváthová. Další člověk z kolonie by mohl turisty doprovázet po vesnici a seznamovat je s romskou kulturou a problémy osady. Pokud Romové získají dostatečnou motivaci se na exkurzích podílet, mohla by se prolomit jejich pasivita a vzniknout základní pracovní návyky.
Jedním z motivačních prostředků má být přímý finanční zisk – obec chce vybírat deset eur od každého účastníka. Pokryjí se tak náklady cestovní agentury, s níž bude radnice spolupracovat na propagaci a zajišťování dopravy turistů do osady. Duda ale tvrdí, že minimálně polovina těchto peněz půjde do Nového Dvora. „Část vyplatíme jednotlivým Romům za ta vystoupení, zbytek se použije třeba na nákup kytar pro to komunitní centrum,“ plánuje starosta.
Podle členky komise cestovního ruchu Sylvie Hruškové by účastníky výletů kromě běžných turistů měli být lidé, kteří politicky řeší romské otázky, ale „v životě běžného Roma neviděli“, dále děti ze škol nebo vysokoškoláci, kteří se menšinami zabývají.
Foťák a bonbony
Starosta se odvolává především na to, že v zahraničí etnické exkurze fungují. Například v Rumunsku, kde turisty do romských osad dopravuje firma Brasov Day Trips. „Dovezeme je do vesnice, kde se jich ujme romská rodina, předají jí jako dárek nějaké jídlo a povídají si. Platí naprostý zákaz focení, naši Romové věří, že jim fotografie kradou duši,“ popisuje do telefonu průběh návštěvy, za kterou turisté zaplatí 50 eur, Ivan Floria z výše uvedené firmy.
Také na Slovensku už mají se skupinovými návštěvami kolonií zkušenosti, na rozdíl od současného plánu se na nich ale zatím nepodílely obce. Cestovní kanceláře, které do regionu míří za Spišským hradem, občas zastavují například u vesnice Žehra. Zdejší děti už ovládají „hello“ i „how are you“ a je tu čisto. Jednou týdně sem prý zavítají Češi, Poláci, Němci nebo Japonci. „Natáčejí si nás, fotí a dětem dávají žvýkačky, oblečení nebo hračky, nevadí nám tu,“ popisuje turisty jeden z obyvatel, třicátník Peter Dunka.
Takhle jedoduché to ale samozřejmě není. O míře porozumění starosty pro sousedy svědčí například fakt, že svůj plán nikomu v Nových Dvorech neprozradil ani se na něj nikoho neptal. O tom, že jim chce na dvůr radnice vozit až 60 lidí týdně, se Romové dozvěděli teprve z médií. Nikdo z vedení obce také svůj problematický nápad dosud nekonzultoval ani s obecní komisí sociálních věcí, ani se slovenskými neziskovkami, které s Romy pracují v terénu.
„Když jsem si to přečetl, hrozně jsem se rozzlobil a šel jsem za starostou. Ale vysvětlil mi to a pak přišel i do osady,“ popisuje situaci jeden z místních, Viktor Pol-hoš. To ale nemusí být hlas lidu. V osadě dnes nejsou nadšeni ani z miniaturní novinářské návštěvy a těžko předvídat, jak obyvatelé přijmou autobus plný turistů, kteří právě tráví svůj výletní oběd. Romské osady na Spišsku už navíc vědí své: před třemi lety tady všechny rozčílily neomalené akce některých polských cestovních kanceláří. „Projeli dědinou, na jejím konci se autobus otočil, turisté si nafotili tu hrůzu a nakonec dětem naházeli bonbony,“ vzpomíná ředitel tatranského sdružení cestovního ruchu a hlasitý kritik dnešních plánů Peter Chudý.
Další otázkou je, kolik návštěvníků slovenských Tater bude vlastně mít na organizovanou a placenou exkurzi do nitra cizí bídy žaludek. To se ovšem ukáže až se začátkem letní turistické sezony.
Autorka je spolupracovnicí Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
