„Ono ráno“ prožila paní, říkejme jí třeba Hana, jako každé jiné. Možná ji vzbudil zlý sen, ale je také možné, že měla velmi krásné sny. Možná si něco plánovala, možná se na něco či někoho těšila. Možná byla šťastná. Co cítila, jak jí bylo na duši i těle, nevíme. Víme jen, že v určitou hodinu odešla z domu na nákup. Víme také, že měla nákupní tašku, což je logické. Měla i kabelku s klíči od domu, peněženkou a doklady.
Hana nakoupila běžné potraviny, zaplatila a vydala se zpět ke svému domovu. Po cestě se zastavila. Měla pocit, že na něco důležitého zapomněla. Věděla, že zapomněla koupit něco, co bude potřebovat. Co? Hana stála a přemýšlela. Na co mohla zapomenout? Možná kontrolovala obsah nákupní tašky, aby se znovu přesvědčila, jestli má všechno. Ne, neměla všechno, něco jí chybělo. Nemohla si však vzpomenout co.
Během přemýšlení nad tím, co zapomněla, se v mozku Hany něco stalo. Mysl se pravděpodobně tak upnula na pátrání po zapomenuté věci, že Hana zapomněla část svého života. Najednou nepoznávala místo, kde se ocitla, její mysl se vrátila do dětství. Nepoznávala město, nepoznávala lidi, kteří ji zdravili. Někteří se jí snažili pomoct, možná si mysleli, že si Hana dělá legraci, když se jich ptá, co „tady vlastně dělá, když bydlí někde úplně jinde“. Jistě nebylo málo těch, kteří si mysleli, že si Hana přihnula.
Večer potkal Hanu její známý. Stála totiž pořád bezradně před svým domem a nevěděla proč. Vzal ji za ruku a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
