Ačkoli se někteří novináři, jako například různí pánové Švehlové, snaží zpochybňovat erudici a záměry nového ministra životního prostředí, my, kdo jsme strávili minulý týden na Šumavě, máme pro Pavla Drobila úplné pochopení.
A to zejména pro jeho myšlenku, že se národní parky musejí „otevřít lidem“. Nechápu, co na tom pan Švehla nechápe. Z osobní zkušenosti můžu dosvědčit, že tomu tak na mnoha místech Šumavy prostě není. Tak například autem se člověk do řady turisticky atraktivních destinací vůbec nedostane, a to by přitom stačilo jen chtít.
Třeba taková cesta z Kvildy k pramenům Vltavy je pro automobilismus, tento jedinečný projev osobní svobody (šéfporadce premiéra Martin Říman), jako stvořená. Na některých místech je však kvalita asfaltu velmi nízká, občas je dokonce až příliš zřetelná výhoda, kterou tu dostává cyklista před člověkem, a na celé, více než čtyřkilometrové trase zcela postrádáme odpočívadla, megaboardy Mattoni i provozovny McDonald’s. Dvoumiliardová investice dle místně obvyklých cen by ovšem dokázala vše napravit, a to včetně nutného zarovnání terénních nerovností do kopce – z kopce, které jsou pro cíl cesty zcela zbytečné. Nakonec je tam stejně jen nějaká voda vytékající ze země. Na to se můžeme kouknout i v Praze u Botiče a to tam jezdí dvaadvacítka.
Osobní prioritou nového ministra, za niž by mohl dýchat místo průmyslu, by se ale jednoznačně měla stát trasa…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
