Co pro vás osobně znamenala krize – tedy jaké poučení a životní zkušenosti jste si z ní odnesl a co vnímáte jako její klíčové aspekty? Co jste se díky ní dozvěděl o vaší roli galeristy ve společnosti?
Díky krizi jsem se opět přesvědčil, jak všemocné jsou sdělovací prostředky, které ji do značné míry pomohly rozdmýchávat. A určitě se o tom přesvědčili i „majitelé demokracie“ v podobě mocných globálních byznysmenů, kteří v pozadí tahali za nitky. Pokud jde o mou galerii a zájem o výtvarné umění obecně, odvětví je v krizi už mnohem déle. V Česku je to, myslím, stále dáno i normalizačními 22 lety, kdy nám byly podsouvány zcela jiné žebříčky hodnot než ty kulturní.
O to větší problém vidím v současném vzdělávání mladých lidí. Myslím, že budování vztahu ke kultuře a konkrétně k výtvarnému umění není dostatečné. Zájem široké veřejnosti je dnes úplně někde jinde. Malíř holt není přeplácený hokejista anebo narychlo proslavený zpěvák. Ale co také můžeme chtít? Dnešní společnost nepotřebuje člověka přemýšlejícího a tvořícího, lépe se ovládá člověk jednoduchý, který se nechá snadněji ovlivnit a pohltit konzumem či sériovostí. Originály a poctivá práce jsou stále ještě nedostatečně doceněny.
Nechci být ale příliš negativistický. V jistém smyslu tato krize zájem o investice do výtvarného umění oživila. Především u lidí, kteří si uvědomili historické souvislosti a přehodnotili, jak nejlépe uložit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
