Riedlbauch v. Knížák

Václav Riedlbauch šlápl vedle: závěr úřadování v křesle ministra kultury se mohl stát vrcholem jeho kariéry, ale nakonec se proměnil v blamáž. Výběrové řízení na nového šéfa Národní galerie, vyztužené účastí předních evropských galeristů, proběhlo už před dvěma měsíci, jenže ministr tak dlouho otálel s vyhlášením nového ředitele, až to nakonec nestihl. Ze souboje s Milanem Knížákem, který se v galerii drží už jedenáct let všemi silami, tak odešel jako poražený. A to se přitom Riedlbauch celý rok ukazoval jako jeden z nejsilnějších vládců ministerstva kultury, jakého Česko mělo. Jak se to mohlo stát?

Načasování

Po Riedlbauchově přiznání, že nového šéfa NG bude muset vybrat až jeho nástupce, se ihned vyrojily spekulace, proč je Milan Knížák tak těžce odstranitelný. Důvody ministrova odkládání vyhlášení vítěze konkurzu by mohly být čtyři:
1) tlak Pražského hradu (Václav Klaus je letitým přítelem Knížáka a názorově se s ním shodne jako s málokým); 2) ministrův spor s vlastními úředníky (ministerstvo odmítalo deset let přiznat, že s Národní galerií je něco v nepořádku); 3) Riedlbauchova touha setrvat v úřadu i v rámci nové vlády (na jmenování nového ředitele by pak měl dost času); 4) silný odpor samotného Milana Knížáka (Jiřího Fajta, kterého komise Riedlbauchovi doporučila jako nejlepšího kandidáta, Knížák údajně doslova nenávidí).

Každá z možností má svou logiku. Zároveň by bohužel platnost byť jediné z nich doložila, že to s poměry…