Přílohy•13. 6. 2010•36 minut

Respekt na nohou

Před blížícími se prázdninami jsme s kolegy přemýšleli o tom, jaké téma by mohlo naše příznivce potěšit a odvést od tíhy všedních dnů. Chtěli jsme se prostě vydat trochu jiným směrem, než se tradičně v Respektu ubíráme. Podívali jsme se proto do výpovědí čtenářů a s milým překvapením jsme zjistili, že mají podobnou zálibu jako většina členů redakce – jde jednoduše o pobyt venku. Někdo prostě rád putuje přírodou, jiný jezdí na kole či leze po skalách. Rozhodli jsme se proto společně s našimi spřízněnými spolupracovníky připravit tuto šestnáctistránkovou přílohu, která se věnuje především pohybu. Pokud vás toto téma nezajímá, tak vězte alespoň to, že u četby se rozhodně nezapotíte. Dámy a pánové, příjemné letní čtení vám přeje Erik Tabery.

↓ INZERCE

TRANS V HOLANDSKÝCH DUNÁCH

JÁCHYM TOPOL

Kráčet přírodou, šťasten s ní jak se ženou. Takhle nějak to napsal Arthur Rimbaud, tulák a velký chodec.

A já se teď ocitl na čas v Holandsku a místo po zapadlých okreskách a tu a tam ještě třešňovými alejemi a taky lesem a po polňačkách, jako nejčastěji v Čechách, teď chodím po mořském pobřeží písečnými dunami. V těch dunách chodím ale nejraději sám. Holandské duny u Katwijku, bývalé rybářské osady, to jsou kopce písku, křoviny, bodláky. Kilometry písečných kopců se od moře táhnou do vnitrozemí. Hned u pobřeží je protíná cyklostezka a jinak nikde nic, divočina. Šakalové se vám ukážou, ale drží se vpovzdálí. Zmije tu nežijí. Špatně ale může dopadnout setkání s býkem. Na všech cedulích u vstupů je doporučena vzdálenost 25 metrů. Obrovští, většinou slámově žlutí býci mohou být za každým kopcem. Ani čerstvé stopy vás nevarují, hned je umete vítr. Menší stáda skotu tu jsou ale požehnáním, vstup do dun je totiž hlavně kvůli nim na vlastní nebezpečí. To znamená, že sem nikdo nechodí.