Čekání na zelené

Americký deník The Wall Street Journal nedávno podrobně popsal putování lodi Front Page Perským zálivem. Tanker se zastavil ve Spojených arabských emirátech, do svých dokumentů uvedl, že míří do Saúdské Arábie, jenže mezitím odbočil do íránského přístavu. Tam natankoval plné lodní břicho ropy a vydal se na cestu zpět. Že by odhalení skandálního porušení sankcí uvalených na Írán kvůli jeho nelegálnímu jadernému programu? Nikoli. Žádné sankce obchodování s íránskou ropou neomezují. To jenom stud nebo jeho pragmatická podoba nazývaná „public relations“ bránily společnosti Royal Dutch Shell PLC, aby svůj obchod provedla zcela otevřeně.

Všichni v podstatě vědí, jaký prostředek by teheránský režim zbavil možnosti pokračovat ve vývoji jaderné zbraně. Odstřihnout ho od jeho příjmů z těžby fosilních paliv však nikdo nedokáže. Ani nová sada sankcí přijatá Radou bezpečnosti OSN minulý týden nic takového neobsahuje. Na rozředění obsahu rezoluce se podílelo také Rusko, hlavním odpůrcem odstavení Íránu od světového obchodu s ropou je Čína, jeho významný zákazník. Západním vládám nebo Japonsku se to ale, upřímně řečeno, spíš hodí. Kdo by teď, když eurozóna bojuje o holé přežití a Spojené státy mají na dlažbě kvůli recesi miliony lidí, riskoval šokové zvýšení cen paliv, jež by téměř s jistotou zadusilo i tak chabé náznaky hospodářského oživení?

To neznamená, že jsou sankce přijaté…