Tak tu máme zase volby. Podle některých politiků je to tentokrát výjimečný den, ale pro nás – členy volební komise – je to pracovní odpoledne, kdy se nepředvídatelně střídají chvíle stresu a momentů, kdy se vůbec nic neděje. Má se rozhodnout o směrování našeho státu na příští čtyři roky, ale pro nás to znamená především několikahodinové sezení v místnosti, dělání čárek u jednotlivých jmen a jednotvárné vydávání obálek voličům.
Nicméně i pro to je potřeba příprava: členové volební komise se během přípravného setkání tři týdny před volbami dozvědí, že s voliči nesmějí mluvit o politice nebo že si mají po uzavření volebních místností rezervovat čas až do večera, případně až do nedělního rána. Jiná speciální příprava není důležitá, jen si nesmím nikdy zapomenout zařídit svůj volební průkaz, jinak bych paradoxně vůbec nemohla odvolit, protože mám trvalé bydliště jinde.
Ačkoli sedím devět hodin (členové volební komise jsou v pátek na místě už v jednu hodinu odpoledne) s dalšími třemi ženami a dvěma muži v jedné místnosti jenom kvůli volbám, o politice nepadne ani slovo. Sedíme v jedné ze škol blízko pražského náměstí Míru, nejmladšímu členovi komise je kolem čtyřicítky a nejstarší jsem já se svými 85 lety. S některými kolegy se znám již dlouho, protože se snažím asistovat u každých voleb, i přesto mluvíme především o počasí, a i když část kolegů do komisí vyslala politická strana,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
