Tragédie, či komedie?

Řecký premiér George Papandreou před několika týdny vyhlásil z idylického ostrova Kastelorizo, že Řecko oficiálně požádá Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond o záchranný balík, a připravil Řeky na „novou Odysseu“. Hned druhý den mu jeden fejetonista připomněl, že na konci Homérova eposu se na Ithaku dostane jedině Odysseus. Ani jeden z jeho souputníků cestu nepřežil.

Netrvalo dlouho a proroctví toho fejetonisty se začalo naplňovat. První tři spolucestovatelé do Ithaky zemřeli v jedné hořící bance v Aténách ve středu 5. května. Je to návrat do sedmdesátých let, kam teď opět patříme.

Hledání tragické postavy

Nevím, proč si řecký premiér k vyhlášení nové Odyssey nevybral přímo Ithaku. Možná proto, že i sám tuší, že to, co dnes Řecko prožívá, není zrovna žádný epos. Připomíná to spíše tragédii. Eposy vyprávějí o velkých epopejích minulosti. Řecko dnes neprožívá žádnou epopej, ale mizernou realitu, která má ještě velmi daleko k tomu, aby se stala minulostí.

Kdyby však Řekové nahlédli do starověkých tragédií, hned by našli vhodný sbor pro svou situaci. Je to sbor z Euripidových Trójanek, když pějí svůj žalozpěv na troskách Tróje. Nápaditý režisér by sbor doplnil také o pár Řeků, nejlépe důchodců a důchodkyň.

Zato tragédie, která se odehrála 5. května v Aténách, to bylo Aischylovo drama Sedm proti Thébám, v němž se Eteoklés a Polyneikés, bratři Antigony,…