Drncáním vpřed

Když se teď

Jiří Seman

dostane na hlavní náměstí ve svém rodném městě, derou se mu na jazyk jen samá sprostá slova. Po léta byl v Ústí nad Labem zvyklý na to, že plochu obklopenou obchody a úřady pokrýval černý asfaltový povrch. Nic moc zajímavého na pohled, ale pro mladého muže upoutaného po autonehodě už dvanáct let na invalidní vozík znamenal asfalt možnost hladkého pohybu. Tomu je ale teď konec.

Ústecký magistrát totiž nechal náměstí a přilehlé ulice kompletně zrekonstruovat a nový povrch tvoří dlažba z drobných hrbolatých čedičových kostek. Estetický dojem šel prudce nahoru, pohyb po centru se však pro Jiřího dramaticky zkomplikoval. „Je to docela šílené, vždycky když tam jedu něco zařizovat, musím se na to psychicky připravit,“ říká mladý muž, který při nájezdu na hrbolatou dlažbu musí věnovat veškerou pozornost tomu, aby se mu přední kolečka vozíku nezaklesla mezi volné spáry mezi kostkami.

Přestože tuto zvláštní disciplínu jízdy po dlažbě podstupuje už dva roky, pořád si ještě nezvykl. A nejen on. Nový estetičtější povrch ústeckého náměstí přivolává stále nové stížnosti na hlavu primátora i městských úředníků: ženy si v těžkém terénu lámou podpatky svých lodiček a rodiče musejí více dohlížet na malé, snadno zakopávající děti. Město má však zásadní protiargument: ještě před rekonstrukcí nechalo na zkoušku vydláždit dvacet metrů čtverečních náměstí a obyvatelé si mohli na…