Skromný majitel Nobelovky

Scénka se odehrála na podzim roku 2000 u autobusové zastávky v jihofrancouzské vesnici Teyran kousek od Montpellier. Hlouček netrpělivých cestujících čeká na autobus, který z neznámých důvodů ne a ne přijet. Nervózní ticho náhle přeruší hlas mladíka se sluchátky na uších. "Akorát v rádiu hlásili, že nějaký Francouz dostal Nobelovu cenu za literaturu.“ "Jak se jmenuje?“ padne z různých stran stejná otázka. "Gao Xingjian.“ - "Tak to není Francouz.“ - "Hlásili, že je to Francouz čínského původu.“ - "Tak je to Číňan.“ - "Už není, hlásili, že je teď Francouz.“ Autobus nejede, a na zastávce se proto rozproudí absurdní diskuse o možnostech, jak být či nebýt čínský Francouz a naopak.

Scénka byla symbolicky jak vystřižená z divadelní hry Autobusová zastávka. Ta vedle dalších inscenací jako Poplašný signál či Divý člověk upozornila na pozoruhodné dílo svého autora: prozaika, dramatika, básníka, malíře a dlouholetého běžence Gao Xingjiana. V době zmíněné příhody žil ve Francii už dvanáct let a do kulturního povědomí tamní veřejnosti se dostal vedle dramatické tvorby především jeho literární opus magnum Hora duše. Český překlad mnohovrstevného románu o hledání vlastní identity, vlastní "hory duše“ v zapadlých koutech Číny, kde ožívají legendy o banditech, nevídaných…