Není vyloučeno, že globalizace, na niž hledíme jako na průvodní rys současné doby, byla vždycky jedním z vžitých mechanismů, jimiž se měnila společnost, a psychologickou potřebou lidstva. Jedním z jejích hnacích motorů mohla být touha po „luxusním“ cizím zboží.
O výhodách globalizace toho slyšíme v poslední době stále méně. Vždyť ekonomická krize přišla z USA, prasečí chřipka z Mexika, oranžoví plži z Iberského poloostrova a tak by šlo pokračovat. A pokud bychom se na věc chtěli dívat jenom z té horší stránky, pak globální konkurence ohrozila či téměř zničila domácí výrobu textilu, porcelánu, skla či hraček. Konkurence sílí také třeba i v náboženském světě: evropské křesťanství musí čelit rostoucímu vlivu islámu.
Nápadné je, že skoro vždy diskutujeme jen o tom, zda a pro koho je globalizace ekonomicky výhodná. Na tuto záležitost se však můžeme dívat i z jiné stránky: co když je globalizace psychologickou potřebou člověka, která se bez ohledu na ryze ekonomické důvody projeví vždy, když to vnější okolnosti jenom trochu umožní? Pokud by totiž globalizace byla jedním z důležitých, vžitých mechanismů sociální evoluce, pak v nějaké formě bude zůstávat součástí našich životů i v dalších desetiletích a staletích bez ohledu na přímý ekonomický přínos. Pak by bylo namístě hovořit o tom, že ekonomové, kteří globalizaci nejvíc podporovali, si ji vlastně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
