Zapadlý v bažině
Ráno mne probouzí budík na mobilu. Nemám ho rád. Venku je stále přítmí a mou hlavou se honí myšlenky o glorifikaci práce a o tom, že pracovat pět dní z týdne není fér.
Přesto se zvednu, políbím Barku a jdu si vařit čaj do termosky. Společně se svačinou do tašky přihazuji tvrdý chléb – bude se mi ještě hodit. Políbím znovu Barku a vyrážím rozmrazit auto. Cestou do Kirkwallu zdravím staré známé – stojící kameny a místní největší hrobku Maes Howe. Pase se na ní hejno divokých hus. Hned za ní v potoce loví volavka. Zřejmě proto se mi zlepšuje nálada a snad i v práci bude legrace.
A je tomu tak. Vysokozdvižná kontejnerová ještěrka nechce nastartovat. Volám mechaniky: „Co se děje?“ „Nechce to chytit.“ „Jak to?“ „Já nevim, ty seš mechanik…“
Dvůr, na kterém pracuji, je plný kromě všudypřítomného bahna (odtud jméno bažina) také kontejnerů, různých strojů, beden, krovů a železa. Jsme jediná firma na ostrovech zabývající se lodní dopravou, tudíž přivezeme vše – od hřebíku po traktor. Naložím nákladní…

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: