V Mexiku je to jako v Camusově Moru. Nejen kvůli chřipce
Můj přítel Marcos Ramírez (zvaný také Erre) to myslí vážně. Staví si dům v Colonia Libertad, nejstarší a takřka surrealistické čtvrti Tijuany. Vezu se na střeše jeho dodávky plné sutin ze staveniště a jeho bratr Omar, umělec s očima Che Guevary, se rozvaluje na zadním sedadle.
Výjimečně se nemusíme prodírat klubkem odpoledního provozu, Erre se žene po kruhových objezdech kolem obrovské sochy Otce Kina a utopické koule kulturního centra, než dorazíme na Avenida Internacional, dlouhou čáru táhnoucí se podél zbytečnosti ze zprohýbaného železa, jíž je pohraniční zeď.
Otevře se před námi pohled na zemi zničenou buldozery Národní gardy a zbrázděnou nekonečným křižováním džípů pohraniční hlídky. Modré nebe a šimrání mořského vánku zmírňuje dokonce i brutalitu operace „Strážce“. Erre, nakažen příjemnou náladou, pouští Beach Boys.
Šlechetný čin
Najednou si ho umím představit, jak se jako patnáctiletý vyvrhel žene smrtící rychlostí na skateboardu dolů přes výmoly na Colonia Libertad. Potom byl pár let právníkem, ale měl plné zuby korupce, a tak dalších sedmnáct let strávil v USA jako vyučený tesař a stavař. V roce 1997 postavil na hranici s USA v San Ysidro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
